Sounds & Visions
Radiotron se prestehoval. JANDL se taky prestehoval. Uz v den stehovani jsme v noci natocili s Marií Šedivou další demo pro nejhorší charitativní song ever s textem od Gábiny Osvaldový. Stay tuned!
Kancl zatim zeje prázdnotou, zvlášť proto, že tam chybí ještě půlka nájemníků.. Ani čaj si tam nemůžeme uvařit. Ale je to tam dobrý.
Bylo mí něco kolem dvaceti, když mi šéf v redakci v Československym rozhlase půjčil dvě desky od kapely The Passions. Od tý chvíle jsem je slyšel v následujících pár letech tisíckrát. Jenže pak jsem kazetu ztratil, s bejvalym šéfem jsem se už nestýkal a ani internetová doba mi moje hledání dlouhý léta neulehčila. Někdy tak před pěti lety jsem našel celkem špatnej rip z vinylu Michael & Miranda, jejich první desky z roku 1980. Jinak nic. Pusto prázdno.
Teď poslouchám kapelu Savages a říkám si, že tam je něco jako v Siouxsie, ale taky jako v The Passions. Google po letech. A bingo! Legálně to u nás sice zatím nejde (pouze iTunes UK), ale nelegálně se dostanete k mp3 v průměrný až podprůměrný kvalitě z obou prvních (a pro mě zásadních) desek, Michael & Miranda (1980, Fiction) a Thirty Thousand Feet Over China (Polydor, 1981). První jmenovaná je učebnice new wave se skvělou kytarou a 600ms echem, na druhý desce, už pomalu směřujícíc k dream popu (na druhý straně kazety jsem měl Cocteau Twins a Lush) ale najdete jejich one hit wonder I’m in love with a German film star.
Něco málo o kapele tady.
A koho zajímá, jak ty první dvě desky zní, může si to zjednodušit.
Ve čtvrtek se Radiotron a JANDL stěhujou. Kousek od Jiřáku zahajujeme novou etapu obou firem. Studio a kancly v jednom, splněnej sen. Factory? Kéžby.
Projekt se Zdendou se chýlí ke svý polovině – zdá se, že pomalu máme všechny songy na album a začneme je dodělávat. Polysix, Crumar a Moog jsou středobod produkce. Společně ale s inspirativníma efektama od Universal Audio a nepostradatelnejma aplikacema pro iPad, především mým oblíbeným NanoStudio.
Turné s Prostitutes bylo asi fakt nejlepší so far. Hodně lidí, dobrý kluby, dobrý koncerty, dobrý hosti – Dead Pope’s Company a Dogsbodies. Užili jsme si to a vlilo nám to docházející optimismus do žil.
Byl jsem na koncertě vlastních dětí – Šimona a Lízy. Getting old zřejmě. Začali letos zpívat ve sboru a mají úspěchy. Zpívaj hezky, mají zajímavej repertoár a nadšenou sbormistryni. A jeptišku na bonga a housle. Občas člověku cukaj koutky.
Poslouchám Veto – Sinus Point Break, už asi měsíc. Ta deska mě fascinuje. Mix, skladby, eklektismus, intelektuální přístup udrženej na uzdě smíchanej s ideální dávkou popu.
Z nedávno koupenejch alb stojí ještě za zmínku The Next Day od Bowieho, nový B.R.M.C., který jsou prostě pořád stejný a pořád stejně dobrý. Našel jsem konečně důvod, proč jít v červnu na Portishead. Je to jejich předkapela Savages:
Problém je, že se křížej s Claptonem a já asi dám přednost klasice před vyčpělou ukňouranou alternativou z devadesátek. Bude to těžká volba, kterou za mě určitě vyřeší práce a nepůjdu nikam.
Nový Depeche Mode jsem ještě neměl sílu doposlechnout ani jednou celý. Už je to asi opravdu definitivně mimo mě a tak se přirozeně největším depešákem v rodině stal můj jedenáctiletej syn.
Čtu John Wray: Spodek. Jsem na začátku a baví mě to moc. Hodně podivnej způsob vyprávění plnej fyzikálních detailů o šestnáctiletym klukovi v newyorskym metru. Celkem hezkej obal, mimochodem.
Tucznak nám udělal nový swiss-typo designy triček. K dostání brzo na koncertech a eshopu.
V práci makáme na nejhorší charitativní písni roku a zabejváme se tím, jak proměnit festivalovej stan jednoho našeho klienta v instatní sci-fi.
S Adrianem jsem za T-Rex booster vyměnil jeho podomácku vyrobenej waterphone. Nadchlo mě to tak, že přemejšlim, kde sehnat hangár jako mají Einstürzende Neubauten, kde bych hromadil další takový nástroje. Něco málo o waterphonu najdete zde.
Takhle vypadá ten můj. Je vyrobenej ze dvou hi-hat činelů a mosaznýho drátu. Uprostřed je trubka, kterou se dovnitř vlévá voda a zároveň slouží jako držadlo. Přeléváním vody uvnitř se moduluje zvuk generovaný buď úderem, smyčcem nebo drhnutím. Atonální expresivní hororová legrace.
Zatímco moje žena Kristina je v Barceloně za prací, já za prací vyrazil do Bratislavy. Ale nejen pracovat. Včera jsme tu hráli a koncert i přes celkem podprůměrnou účast obsahoval všechny parametry úspěchu – tleskalo se, řvalo se, já se válel po pódiu, podepisovaly se desky a nešel jsem spát před třetí.
Máme dotočenou třetí sérii spotů na Air Bank, dohromady je jich už víc než 30 (doufám, že to není tajemství). Ten koncept mě baví. Není objevnej, ale je upřímnej, jsou tam jasný charaktery i sdělení a Tomášové to vždycky dobře zahrajou. Baví mě i to, že o je pro mě srozumitelný, což ve světě finančních produktů není zvykem.
Teď sedím ve Falkensteineru v Bratislavě, po včerejším koncertě v Randalu mám v hlavě trochu jako po boji, dopisuju po skypu s Michalem treatment na novej McDonald’s a večer budu upravovat hudbu do novýho spotu na Prima Banku. Ten tu zítra onlinuju a pozítří děláme zvuk.
Minulej McDonald má úspěch. I tady v Bratislavě na Adama fanoušci před a po koncertě pořvávali “Já neviem.”
Adrian má natočenou sólovou desku a je skvělá.
A od 1. května mám společný studio s Honzou Muchowem . Náš společnej sen se stává realitou.
JANDL Praha vyhrál část ČEZu, takže nás snad letos čeká nějaká další zajímavá práce, prosperita a udržitelný rozvoj.
Mimochodem – hodně z toho mála postů tady jsou psaný z Bratislavy. To není uplně nejlepší vizitka města-entertainera.
Stacila jedna session a ze solovyho projektu je duo na domaci scene. Zatim ctyri nahrany veci a dalsi desitka pred nama.
The Prostitutes
|
You said: