Dneska jsem skutečně uronil slzu. Jel jsem autem a poslouchal nekrology, jeden za druhym. Pak rozhovor s Věrou Čáslavskou, asi 4 roky starej, ještě před Londýnem. Nebyl jsem emočně destabilizován kocovinou. Výjimečně. I tak jsem se dojal a slzel. Uvědomil jsem si, že umřel někdo, komu jsem byl blízkej, i když jsem ho osobně neznal. Kdo za mě bojoval, pracoval, snažil se mi zlepšit život a něco mě naučit. Je to sentimentální, jenže já si v tu chvíli nemoh pomoct a řek jsem si, že to musím sepsat a zanechat o tom nesmazatelný digitální svědectví a alespoň tak poděkovat. To je celý. Děkuju Věře Čáslavské za gesta z doby, kdy jsem ještě nebyl na světě a za práci v době, kdy jsme její know how potřebovali nejvíc.
RSS of this blog
The Prostitutes
- An error has occurred; the feed is probably down. Try again later.
You said:
 | martinprikryl on Nikdo vás tu nechce. |
 | Pepa Mrož on Nikdo vás tu nechce. |
 | Honza on Zum Passer |
 | Bitrklaa on Smuggler’s Session… |
| destroyer on Poprvé. |
0 Responses to “Věra Čáslavská”