Written for Instinkt magazine last week, here is a re-post of the regular short column. This time about prophecy and national self-esteem. In Czech.
Citují poznámku od Luboše Mikuly na Facebooku. Zní jako vtip, ale je to čistá a každodenní realita: “CZ uzivatel uploadne song v anglictine. American: je to cool je fajn ze nekdo dela takovou hudbu, da se to koupit na iTunes? Japonec: hudba velmi dobra, vas prizvuk je na vysoke urovni. Nemec: je to fajn, technicky to mohlo byt lepsi. Cech: sracka, ja osobne, kdybych chtel, bych to zazpival lip, navic je poznat ze to nezpiva anglicky mluvici clovek, proste trapas, zbytecny neco takovyho davat na web.” Ano, jsme přeborníci ve flusání do vlastní tváře a cokoliv tuzemského nemůže, jako odraz naší vlastní sebedůvěry, dosáhnout úrovně toho světového. Když k tomu přičtu recenzi na desku naší skupiny nazpívanou rodilým mluvčím v angličtině, otištěnou před lety v Reportu, říkající, že kapela je dobrá, ale na kolena to opět sráží český přízvuk, dalo by se pomalu mluvit o bezohledném, bezprecedentním a bezmyšlenkovitém masochismu (máme-li vlastní scénu za vlastní). Potrestáme se, ponížíme se, budeme kálet do vlastního hnízda! Dejme si novoroční předsevzetí: Příští rok budeme naši alternativní hudební scénu, a nejen ji, bezhlavě adorovat jako v Británii. Buď se za rok utopíme v namyšlenym bahně, nebo třeba náhodou dodáme odvahu a energii několika málo lidem s talentem, a vyrojí se tu jedna, maximálně dvě kapely, který sice nikdy nebudou tak dobrý, jako ty venku, ale budeme si je moct tiše adorovat.
The Last Old Mod***MDP74 v. 3.0 
Je to smutné, ale je to tak a myslím, že takových čechů je už většina 😦 A máš pravdu flusat je lehké, ale ten kdo flusá, by se měl zamyslet nejdříve sám nad sebou a uvědomit si po čem flusá, často neví jak těžké/namáhavé je něco kloubného vytvořit/vymyslet, tak zůstane raději u toho flusání, flusák jeden. Zdravím a hodně štěstí a radosti v novém roce. D.