The Last Old Mod***MDP74 v. 3.0

V sobotu jsou Lvi, což jsem nikdy moc nesledoval, ale letos mě k tomu málem dohnala nominace za Poupata. Původně jsem tam chtěl jít a mám i lístky, ale vám to můžu říct: Nemám na to nervy a nechci tam pak sedět zklamanej, takže zdrhnu za Prahu. Nevim, jak to kdo má, ale já to mám divně. Nenapadlo mě, že by ta hudba mohla někomu přijít výjimečná, nezakládám si na cenách, ale teď mě bude líto, když nevyhraju. A já nevyhraju, takže nejdu.

Týden strávenej s Youthem ve studiu Faust je obrazově dobře zachycenej na blogu The Prostitutes. Co ale přinesl z hlediska skills, to je jen těžko popsatelný. Je to víceméně gotik a podle toho vypadá i jeho vkus a líbí se mu věci mohutný a temný. Zajímavý je ale jeho lpění na klasickejch hudebních postupech, který by člověk u punkáče nečekal, a ještě víc na popem prověřených strukturách skladeb – z toho neuhne. Nejdřív řemeslo, potom avantgarda. K ruce má zvukaře Mika, který kromě zvuku řeší za Youthe i spoustu producentských úkolů druhé kategorie. Hodnej a zlej policajt pracujícíc v Logicu.

Studio Faust má hromadu skvělýho vybavení, rozsáhlý prostory, pár dost divnejch lemplovin (od tý “německý” značky Behringer např.), ale ze všeho vystupuje cca 10 vintage pre-ampů Neve (a dalsi asi 4 současný), SSL pult z osmdesátek a kopie Neumanna U47 od slovenský značky Flea. Tu chci domu i s kompresorem TLA-100A od Summit Audio! UA je ve Faustu samozřejmostí a TLA pro pocit, že nejsme ve snobskym prostředí. A pak ty hnusný Avalony, co jsou asi dobrý, ale jak správně řekl Adam, mají design, co se hodí tak do hip-hopovýho studia.

Nebyl moc čas na legrace, takže po stránce kytarovýho gearu jsem musel jít na jistotu. Hiwatta jako hlavní aparát jen jednou vystřídal Faustův Twin silver-face. Když distortion, tak Big Muff, ostatní jsou pro holky (a Adriana, kterej si zamiloval Danelectro FAB distortion – jedinou smysluplnou variantu zkreslení). Kytary se protočily skoro všechny: Telecaster 52, ES-335, Cort Yorktown (skvělej), Rickenbacker 360, ale skutečná láska propukla mezi mnou a Stratocasterem. Ješte tomu uplně nerozumim, jsem z toho vztahu dost zmatenej, ale dám tomu šanci.

V půlce března se jede do Londýna dokončit pár zpěvů a poslechnout mix. Mezitím nás čeká peklo tady – název desky, obal desky, výroba, vydavatel, PR, marketing. Kde je Universal Music, EMI, Sony nebo Supraphon? Kdo zavolá první a řekne: “Už se nemusíš o nic starat a tady jsou prachy.”?

Já se právě bavim v hotelu Brioni v Ostravě prací nad hudbou do spotu na pivo. Když se to podaří vybruslit až do finále, bude to docela dobrej hit indie střihu. Má to dobrej rytmus i melodii – co bych si to nepochválil. Vokály, který nahrávala Marie Šedivá, jsem poprvé točil na kombinaci mikrofonu Brauner Phanthera a channel stripu UA-610 a je to boží – nedotknul jsem se toho jinak než ořezem nejnižších frekvencí kvůli mixu. I basa šla přes UA-610 a pak jsem ještě použil Roland/Boss Chorus Ensemble z UAD-2 a výsledek je skvělej. Např. emulace stejnýho chorusu v Guitar Rigu zní jako uplně jiná, horší krabička. Zato akustická kytara sejmutá Neumannama KM-184 přes předzesilovač Audient Mico ve mně žádný pozitivní emoce nevzbudila a EQ se stal zachráncem. Bylo to ale asi předevšim mnou a špatně nastavenýma mikrofonama. I když jsem kroutil fází sem a tam, nikam jsem se při nahrávání nedokroutil.

Přišla další nabídka na filmovou hudbu pro The Prostitutes, tak uvidíme, co z toho bude. Zní to zajímavě, jde o fantasy. Víc asi zatím napsat nemůžu. Každá zkušenost a každá koruna dobrá. Dluh, kterej jsme zasekli natáčením desky zeje jako díra na koleni.

Ze spoda z hotelovýho baru zní jazz – teď zrovna Stan Getz s Girl from Ipanema, kterej vystřídal Ettu James a I just want to make love to you. Asi se tam půjdu podívat.