Zase v Bratislavě. Zase v pokoji hotelu Falkensteiner. 307. Kytara Martin OM-42 sedí v koutě, kde je trochu opuštěná, protože jsem sem přijel nemocnej a na hraní jsem neměl náladu.
Asi se mi podařilo tu rýmu vyběhat. 9 km na terase hotelu s výhledem na otočenej stůl a vypocenej jsem se vrátil na pokoj, dal jsem si jedno černý pivo z minibaru (to druhý bylo citronový, tak jsem si ho nedal). Zlatý Bažant neni uplně zázrak. Stejně jako tenhle hotel, kterej by mohl bejt skvělej, kdyby se vždycky neukázalo, že někdo ve službách to prostě vzdal. Se snahou nebo s přemejšlením. Takže například tác s nedojedenou večeří položenej v pokoji u dveří tu zůstal i přes pečlivě nastlanou postel. Pán si možná ještě dá?
Nastydnul jsem ve Varech, když jsem se snažil přepít škrábání v krku. Odevzdali jsme tam dvouměsíční práci a já jel točit sem. Nemoc mi znemožnila lejt po večerech a tak jsem udělal i pár restů.
Mám puštěný iTunes a na shuffle mi jedou nejčastějc Beach Boys, The Passions, Phoenix, Rolling Stones, The Acorn, Nick Cave & The Bad Seeds, Efterklang a Scarlett Johansson. Do toho se občas prosadí Yeezus.
Pár chvil jsem věnoval i tomu našemu projektu. Ten má pracovní název Mazda, kdyby to někoho zajímalo. Doufám, že z nedostatku invence a zdravýho úsudku nedojde k tomu, že to tak bude i na desce. Dotočit bychom to chtěli v létě, ale náš attention span je uplně v troskách. Teda Zdenda je teď na tom líp – zpívá a nahrává jedno demo za druhym. Můj čas přijde.
Zejtra Praha, pozítří zase Vary.
The Last Old Mod***MDP74 v. 3.0 
0 Responses to “Falkensteiner nights.”