The Last Old Mod***MDP74 v. 3.0

Aklimatizace v prostředí Logic Pro X probíhá úspěšně, i když některý věci defaultně nastavený mě skutečně vytáčej. Zvolíte “new software instrument” a vyjede vám postraní lišta s vyobrazením fender piána velkýho jak Lipany v lapidáriu na Výstavišti. Proč? Protože people like these nice pictures of vintage gear, they feel more real and substant. A s tímhle přístupem se v novym Logicu musíte smířit na většině míst. Jediný, kde mi to je nadmíru sympatický, je Retro Synth, kde se vám mění interface podle toho, jestli emuluje Yamahu DX7, Minimoog nebo SCI. To mi pomáhá se rychle zorientovat v architektuře nástroje a přepnout na logiku daný syntézy.

Perfektní je ukazatel komprese přímo na channel stripu. Tedy byl by perfektní, kdyby fungoval i pro jíný kompresory než logikovský. Takhle je pro uživatele cizích dynamických procesorů vlastně uplně k ničemu.

Drummer, a to už jsem psal, je vskutku vychytávka rovnající se průměrně invenčnímu konzervatoristovi. Neumím ho moc ovládat, zatím jsem ho nepotřeboval, ale všechno, co jsem zkusil, bylo v porovnání s čímkoliv jiným softwareovým impresivní. Jako jamming drummer je například ideální.

Flex Pitch mi dělá problémy, ale v posledním čísle Future Music je tutorial, tak snad se posunu kupředu. Fenomenální je vystoupení MIDI efektů z temnot zákulisí studia do popředí channelstripu. Takže můžete mít arp na čem chcete bez toho, abyste museli číst sedmisetstránkovej manuál.

Vstoupil jsem do vod Kontaktu, což se mi moc nechtělo, ale bylo to nevyhnutelný, když jsem začal dělat hudbu pro chodicilide.cz. Orchestrálni samply v EXS24 jsou hodně primitivní a moc parády s nima člověk neudělá. Protože jsem staromódně proti ilegálním downloadům (už mám veškerej hudební software legálně, kamarádi!), hledal jsem banky, který by zněly při kompozici filmový orchestrální hudby alespoň trochu jako doopravdy. Je až s podivem, jak může skutečná nahrávka skutečnýho orchestru znít uměle. Michael Rendall i Karel Havlíček mi doporučili Symphobii, ale zas tak vážně jsem se tu vážnou hudbu pojmout nerozhodl. Třikrát tisíc dolarů za každou ze tří bank bylo na mě trochu moc. Ale je to škoda, pamatuju si, jak ji Michael používal na naší poslední desce a jak mi padala čelist z toho, jak skvěle to zní a jaký všechny atypický zvuky orchestru banka obsahuje. Zvažoval jsem i Miroslav Philharmonic, banku, kterou v 90. letech pořídil v Praze Miroslav Vitouš. Ale IK mě nějak od dob, co mě okradli o prachy podvodem známým jako AmpliTube pro iOS, vaděj a nechci je podporovat. Koupil jsem nakonec od Native Instruments dvě banky: Action Strings a Elements Selection (součást Komplete Elements). Action Strings se ale ukazují trochu jako one trick ponny. Statečný srdce a Psycho na tom uděláte za patnáct minut, legrační sci-fi za pět, ale dostat se dál skoro nejde. Session Strings jsou sice celkem průměrně znějící, ale mají dostatek expression módů, dechová sekce zní fajn, líp, než jsem čekal po všech předešlých zkušenostech.

Další legrační instrument je Damage, kterej instantně nabízí všechno, co považujeme mezi normálníma lidma za trapný, od Matrixu přes NIN až po LA pop a hip hop. Už grafika UI je tak hnusná, že vám je jasný, koho měli tvůrci na mysli, když tenhle produkt vyráběli. EBM kapely, autory hudby pro hry, béčkový akční seriály a pevnost Boyard. Nástroj složenej ze zvuků bicích, perkusí, padajících školních autobusů a rozbrušovaček, nakomprimovanej a navoněnej jak si hollywoodská produkce žádá. Nejdřív vás ohromí, pak znudí, ale naštěstí nabízí tolik editačních možností, že si po čase začnete hrát a najde si svůj kreativní přístup a dokážete vytvářet zvuky a loopy, který už nesou váš podpis. Je to výbornej nástroj, resp. kreativní ROMpler. Editace je komplexní stejně jako”postprodukce”, protože nástroj obsahuje efekty od kompresoru přes hall, delay až po distortion. Osobně bych byl ale šťastnější, kdybych takovou banku mohl vyrábět.

V UAD kolonce přibyl Ocean Way Studios plugin. Myslíte, že to dostojí tý reklamě, kterou tomu dělají? Ne. Daleko to předčilo moje očekávání. Když jsem poprvé posunul bicí do hlavní nahrávací místnosti, podíval jsem se přímo před sebe, přesně mezi svoje dva monitory, abych se mrknul, kdo bubnuje. Sklo přede mnou nebylo, zeď nezmizela, ale uši věděly svoje. Bylo to absolutně reálný a dojem se násobil s každým posunutím mikrofonů. Altiverb vám (až za desetinásobek ceny) určitě nabídne stejně jako spousta jinejch IR reverbů mnohem víc, než jen dvě místnosti, ale zvuk a ergonomie ovládání jsou tady ruku v ruce dotažené k totální dokonalosti. Volíte mezi módy re-mic a reverb, máte k dispozici tři stereo páry mikrofonů, přednastavení pro nejrůznější nástroje a jejich umístění ve studiích. To vidíte na půdorysu studia. Vybíráte z přednavolených klasických mikrofonů, zvolíte jejjich pozici vůči zdroji zvuku, pak nastavujete hi-pass a low-pass filtr a fázi. Můžete upravovat pan a poměry jednotlivých mikrofonů na mixážním pultě. Jednoduché a dokonalé. Má to jen dvě místnosti, ale většina nejlepších nahrávek na světě nepotřebovala víc a obešla se i bez položky “Warped spaces”.

V lednu budu stavět novej pedalboard. Takovej sedmdesátkovej, dřevní, postavenej na fuzzu, s absencí delaye a modulace. Big Muff Pi, JMI Studio 2 fuzz, EHX Germanium OD, Crybaby, EHX guitar synth. Tremolo a reverb bude v Twinu. Asi moc poslouchám starou muziku.

Wild Tides jsem udělal díky UAD Studeru A800 a Waves REDD. Obojí je stroj času, kterej vás pošle o dvě, tři, čtyři desítky let zpátky.