The Last Old Mod***MDP74 v. 3.0

Dneska jsem poprvé odevzdal vysílačky v EBU R128. Stálo mě to 400 USD za WLM Plus Loudness Meter od Waves, hodinu u tutoriálů a ještě mě to bude stát jednu bezesnou noc, jestli se to vrátí, že to je špatně, nebo ne.

Když už jsem byl v tom nepříjemnym nakupování měřáku za osm litrů, nemohl jsem si neudělat radost a k preampům EMI TG-2 jsem si přikoupil channel strip EMI TG-12345. První hodiny hraní mě nadchly. Saturace, zkreslení, eq i dynamics dělají zvuk prostě lepší. Vrátím se s tímhle pluginem určitě ještě do mixů The Prostitutes a někde je použiju jak místo REDD, tak místo SSL channel stripů.

Je skoro osm a já mířím do Roxy, který slaví 22 let, na premiéru. Mazda pod názvem Blacksheepboy zahraje svůj první koncert. Hrajeme pár písniček z alba, který domícháváme.

Je to trochu narcistický, ale musíte vzít v potaz, že já koncert The Prostitutes (pravděpodobně) nikdy z publika neuvidim, takže mě tenhle dárek od Foresta, bootlegáře, od kterýho mám doma dneska už fenomenální sbírku (ne na jeho poměry, ale na moje ano) bootlegů od The Cure, Priessnitz nebo třeba čerstvě Sunshine, prostě moc potěšil. Užil jsem si světla od Tomáše Pejši, našeho manažera a light designera z HCore production. Viděl jsem, co všechno děláme po těch letech na pódiu už mnohem líp nebo i skvěle a co naopak děláme pořád stejně blbě. A poslech jsem si, jak zní dvě nový věci, co jsme v Akropoli hráli: Odyssey a pak ta poslední, co ještě nemá název.

Žena mi včera pustila Holy Motors. Chtěla už dávno, ale nakonec vždycky došlo na něco jinýho, většinou na Myšlenky zločince nebo Sběratele kostí. Je to strašidelný a nádherný. V kolika ohledech a různých podobách jsem zažil takovýhle divadlo sám na sobě! Z filmu mi zůstanou obrazy jako ze snů a pravej význam mnou možná proroste za pár dní nebo se vypaří a vstřebá do podvědomí.

Smíchal jsem EP pro Wild Tides. 4 songy, dva k poslechu, 2 za peníze na bandcampu.

Dneska v Bratislavě jsme stihli schválit offline a sotva Avid zavřel poslední okno, už jsem seděl v kanceláři naší agentury o pár set metrů dál. Rychlý kafe, tisíc mailů, šest telefonů, jeden power-meeting, kterej připomínal spíš pokus o rozvrácení kolektivu a pak jízda po D1 domu.

Phoenix mi začali znít jako Of Montreal, což je jejich konec, protože moje láska k “Hissing fauna, are you destroyer?” se změnila po tisíci posleších v nenávist k celýmu tomuhle šmoulímu soundu. Proč teď všichni zpívaj jak OMD s pitchshifterem a autotunem? Prošvihnul jsem nějaký rozdávání amfetaminu zadara? Music business ovládla duhová armáda (kámoši prominou)? Harmonický multitracky motýlího ševelení. Zlatý mňoukání Radiohead.

Zejtra se po peripetii prezentací, předělání hudby pro poslední spot, zadáni gradingu klipu Ille a několika neobratnejch kancelářskejch saltech mortale vydám slavit narozeniny za Gretou do Varů.  Poslední s trojkou na začátku. Prostě road to nowhere. S notebookem, seznamem úkolů a telefonem. V podstatě v koženym pouzdře u pasu.

Zase v Bratislavě. Zase v pokoji hotelu Falkensteiner. 307. Kytara Martin OM-42 sedí v koutě, kde je trochu opuštěná, protože jsem sem přijel nemocnej a na hraní jsem neměl náladu.

Asi se mi podařilo tu rýmu vyběhat. 9 km na terase hotelu s výhledem na otočenej stůl a vypocenej jsem se vrátil na pokoj, dal jsem si jedno černý pivo z minibaru (to druhý bylo citronový, tak jsem si ho nedal). Zlatý Bažant neni uplně zázrak. Stejně jako tenhle hotel, kterej by mohl bejt skvělej, kdyby se vždycky neukázalo, že někdo ve službách to prostě vzdal. Se snahou nebo s přemejšlením. Takže například tác s nedojedenou večeří položenej v pokoji u dveří tu zůstal i přes pečlivě nastlanou postel. Pán si možná ještě dá?

Nastydnul jsem ve Varech, když jsem se snažil přepít škrábání v krku. Odevzdali jsme tam dvouměsíční práci a já jel točit sem. Nemoc mi znemožnila lejt po večerech a tak jsem udělal i pár restů.

Mám puštěný iTunes a na shuffle mi jedou nejčastějc Beach Boys, The Passions, Phoenix, Rolling Stones, The Acorn, Nick Cave & The Bad Seeds, Efterklang a Scarlett Johansson. Do toho se občas prosadí Yeezus.

Pár chvil jsem věnoval i tomu našemu projektu. Ten má pracovní název Mazda, kdyby to někoho zajímalo. Doufám, že z nedostatku invence a zdravýho úsudku nedojde k tomu, že to tak bude i na desce. Dotočit bychom to chtěli v létě, ale náš attention span je uplně v troskách. Teda Zdenda je teď na tom líp – zpívá a nahrává jedno demo za druhym. Můj čas přijde.

Zejtra Praha, pozítří zase Vary.

Radiotron se prestehoval. JANDL se taky prestehoval. Uz v den stehovani jsme v noci natocili s Marií Šedivou další demo pro nejhorší charitativní song ever s textem od Gábiny Osvaldový. Stay tuned!

Kancl zatim zeje prázdnotou, zvlášť proto, že tam chybí ještě půlka nájemníků.. Ani čaj si tam nemůžeme uvařit. Ale je to tam dobrý.

Vrtulník, tuleni, kulička a polární větrná smršť. Johana Švarcová, rtěnka, prsten, prase, zajíci. Znělka na Festival otrlého diváka. Šimon Šafránek režie, Zdeněk Kunc kamera a já jsem dělal sound design.

Osmý rok koncertování s The Prostitutes přínáší takovou malou revoluci. Po aparátech Radiotron AC30, Fender Concert Reverb a Hiwatt Custom 100, kde jsem šel v zestupné tendenci velikosti, váhy, počtu a velikosti reproduktorů i výkonu zesilovače, abych měl největší zvuk na planetě, vyrážim zejtra s nejmenším combem, jaký jsem kdy měl – i první hrůzocombo Peavey 110 Envoy mělo pěkných 30W not-so-solid state výkonu – i když to je samozřejmě nesouměřitelný.

15W Fender Blues Junior NOS s vintage Jensen speakrem velikosti 12 palců, 110V (prodává se skutečně zřejmě jen v US a vyrábí se v Mexiku). Překvapuje jak hlasitostí, tak vnímanou “velikostí” zvuku – narozdíl od blackface Fenderů totiž tyhle “jakobypadesátkový” tweed aparáty tolik nebarví zvuk ve středech. FBJ je pevnější v basech a tak vlastně trochu připomíná Hiwatt – jen víc zvoní ve vyšších středech, což se mi osobně líbí. Má hezkej hall a funkční korekce.

Doma nebo ve studiu se dá pomocí kombinace volume a master dosáhnout skvělýho saturovanýho zvuku i s dětskou kolíbkou vedle v pokoji.

Ve zkušebně je s hlasitostí kolem 3 a master volume kolem 5 slyšet bez zkreslení předzesilovače krásně nad zbytkem kapely včetně bicích.

Má 14 kilo a pěknou koženou rukojeť. Vezmete a jdete. Teda vezmete a k tomu chytnete konvertor na 220V. Zejtra první zkouška live v Českých Budějovicích a pozejtří v Písku.

Největší a nejtěžší část gearu se tím pádem stává pedalboard, kde ATA case Pedaltrain je těžší, než obsah. Tak teď už jen začít hrát bez krabiček a můžeme z dodávky zpátky do fabie.

ii