The Last Old Mod***MDP74 v. 3.0

Written for Instinkt magazine last week, here is a re-post of a short review of Prague’s concert of Emiliana Torrini. In Czech, of course.

Koncert Emiliany Torrini byl zřejmě pro někoho koncertem roku. A to máme teprve leden. Nová, jiná nebo také řekněme dostupnější, levnější Björk – tak by se dalo vyložit reklamní sdělení na tento koncert v Akropoli, který přilákal jak její oddané fanoušky, tak lidi, kteří slyšeli právě na tenhle “sounds-a-like” marketing. Emiliana ovšem nejen, že splnila to, že zní jako spousta jejích islandských kolegyní, ale předvedla ve výsledku takovou pěknou islandskou ospalou nudu. V první půlhodině by se dala považovat za melancholii, ale po hodině už bylo jasné, že to je buď póza, producentská neschopnost nebo smutný osud. Asexuální (zbytečně) diblík, který se s každým dalším slovem zřejmě rozplyne jako mořská pěna, mě ani moje kamarády nepřesvědčil ani svými zajímavými texty a tématy, ani relativně příjemnou hudbou. Nakonec jsem si musel položit otázku: Kdyby tahle parta složená z talentovaný, ale vyšinutý holky a víceméně průměrných bigbíťáků, co předstírají umění, byla ze z Plzně, šel bych? Nešel. Protože by mě tahle post-graduální zábava prostě nebavila a věděl bych to možná dopředu, nebo bych nečekal něco extra, protože bych se nenechal nachytat na exotiku. Na svůj koncert roku si prostě ještě počkám.