The Last Old Mod***MDP74 v. 3.0

Já už pár let nesestavil žádnej žebříček desek za poslední rok, ale kdyby nevyšlo nic kromě Bowieho “The Next Day”, “Reflektor” od Arcade Fire a sólovky “Different World” Adriana T.Bella, tak bych byl stejně spokojenej.

V jazzu se mi moc líbila náhodně objevená deska kytaristy Arneho Jansena “A Sleep of Reason”. BRMC vydali standardně slušnou rocknrollovou desku “Specter at the Feast”, která se mi asi celkem líbí soudě dle počtu poslechů v iTunes, ale nic konkrétního si z ní nepamatuju. “The Piramida Concert” od Efterklang patří k tomu lepšímu, ale chtělo by to trochu míň intelektuálního nimrání. I tak je to ale hudba skoro neskutečná a obdivuhodná pro svůj zvuk, aranže a zpěv.

Franz Ferdinand s dlouhým názvem alba, kterej se mi nechce psát, jsou právě tak zábavný, jak ten název. Je to dobrá deska, ale po minulý je to pro mě zklamání z toho, že to není posun. Deska je to spíš zbytečná, ale někdy prostě nedoceníte to, co kapela miluje. Mohl bych vyprávět.

James Blake a jeho “Overgrown” byl můj letošní pokus poslouchat něco chytrýho, ale uplně to neklaplo. Z iTunes jsem to nesmazal a občas to ani nepřeskočim, ale láska to není. Není to totiž ani přátelství. Lidi, co se nechávají okatě obdivovat, mě vždycky trochu štvali. A tady mám přesně ten pocit plus něco navíc. Něco z 90. let. Když už má jít o egocentrismus, tak rád obdivuju sám sebe. Nevim, proč bych se měl věnovat cizí sebestřednosti.

Dement Kanye West vydal skvělou desku “Yeezus”. Fakt. I’d rather be a dick than a swallower. To je podle mě slogan roku.

“Push The Sky Away” od Nicka Cavea & The Bad Seeds je, ruku na srdce, trochu horší deska, než jsme doufali. Je to hezký, ale mohlo to víc kousat. Kdyby to navázalo na Lazara, byl bych radši. Takovou hloupost, jako naplánovat si vlastní koncert na den, kdy vystoupí v Praze, už ale neudělám. Prej to bylo divoký a skvělý. A to mě teda pěkně štve, protože po tomhle francouzským pobrukování jsem to samozřejmě nečekal a koncertu zprvu nelitoval.

Francouský pištci Phoenix mě bavěj i přesto, že tenhle typ vokálu nesnášim. Když neumíš zpívat, sborem eunuchů to nezachráníš. Ale vysvětlujte tohle Francouzům.

Savages “Silent Yourself” je skvělá post-punková deska. Nepůvodnost projevu považuju za plus, protože takhle zní hudba, kterou chci poslouchat. Miluju to.

Jednou ze čtyř desek roku je pro mě spojené EP dánských Veto “Sinus Poit Break”. Je to promyšlená nahrávka, s popovou lehkostí z mýho pohledu chybějící např. zmíněným Efterklang.

Wild Tides “Hung Loose” jsem slyšel pomlouvat z kdejakýho konce. Že to neni dobře nahraný, že se to nedá poslouchat, že to není originální a buůhvícoještě. No, kdyby si víc lidí v naší kotlině vytáhlo hlavu z prdele, mohli by slyšet a vidět, že kapela nemusí bejt ze Západu, abychom ji mohli uznávat nebo dokonce prohlásit za senzaci. Já mám k WT celkem blízko a někdy mi taky dokážou připadat zu viel, že bych jim až za jejich frackovitost naplácal. Ale taky už mi neni lásko dvacet pět a některý věci už hůř snášim. Ta deska je ale podle mě lepší než Houpací koně se zbytkem nominovaných na Apollo 2013. A pizza jako leitmotiv jejich letošního roku? To považuju za dotažený dada.

Domácí trapárnu roku bych rád vyhlásil, ale oficiálně o ní nevim a jen jsem o ní slyšel, takže na první místo z druhého postupuje taková čerstvá věc, která se za pár dní nebude jist tak horká a stát se to v březnu, určitě bych o ní dneska nepsal. Za pocit trapnosti, zatuchlosti, zastydlosti a bezzubý revolty to předávám pomyslně Vanesse. Ne jen proto, jak to v tý televizi vypadalo, ale hlavně proto, jak se s tím pokoušeli a stále ještě pokouší nakládat na sociální síti. Příště, Samire, jestli chceš bejt hustej nihilista a dekadentní provokatér, flusni na Korán a pak děj se vůle Boží. Za šňupání z Bible ti totiž, a ty to dobře víš, hrozí tak akorát lajky na fejsbuku. Chceš-li naopak zůstat kabaretiérem z Kozačky (kde je celá tahle stylizace najednou mnohem pochopitelnější), měli byste v tom mít všichni jasno a nevydávat to za revoluci. Nebo se alespoň rozhodnout pro jedno a toho se držet delirium-nedelirium.

Umřel Lou Reed a Pavel Bobek. Oba celkem očekávatelně a oba s tím, že to nejlepší v kariéře měli dávno za sebou, v případě Reeda se dá směle uvažovat o tom, že kdyby zemřel před tou Metallicou, udělal by pro sebe nejlíp. Je to ale stejně velká škoda, protože nikdo neví, co ještě mohli udělat. A třeba jsem s oběma ještě mohl natočit desku. JJ Cale odešel a zanechal po sobě hymnu, kterou si každou noc na záchodě prozpěvuje spousta lidí, aniž by pochopili text nebo i jen znali slova. Smrt Filipa Topola byla taková první mrtvička celý mý generace, protože Psí vojáci byla naše domácí scéna, naše kluby, naše revoluce a svoboda. A už v mejch šestnácti jsme si řikali, že tady Filip asi dlouho nebude. Když pak dlouho neumíral, začal jsem to brát tak, že tady bude navěky. A tak mě to letos dost zaskočilo. Soudě dle odezvy jsem nebyl sám, ale byli to vlastně všichni z mý třídy +/- 10 let.