Divnej pocit

Je to necelejch deset let, co jsem jel do Londýna dělat postprodukci spotu na Oskara, prošel pár místních klubů, nakoupil desky od desítek kapel začínajících na The, narval si je do iPodu a po večerech chodil pěšky po Soho a okolí a přemejšlel jsem, co je tak zásadně jinýho na přístupu mladejch neumětelů v Anglii a u nás, že jejich muzika je skvělá a u nás se to nedá poslouchat. Pak jsem se vrátil a za pár dní to “naposledy” zkusil s novou kapelou a překvapivě to bylo lepší. Ta energie kytarový scény byla tenkrát, jak si všichni ještě pamatujeme, omamná. Pro mě hned dvakrát – poprvé, protože to po dlouhý době byla nějaká silná vlna nesoucí se jak undergroundem, tak mainstreamem, a podruhé proto, že jsem konečně mohl vylézt z exilu a zapnout si zase (v Anglii) rádio nebo si koupit desku od současný kapely a nemít u toho pocit, že jsem asi už navěky mimo (rozuměj: že beru uplně jiný drogy, přijel jsem z jinýho města a jak říká Howard Stern “neřídim kamion a nespim s vlastní sestrou”).

Po anglicku jsme rychle vydali EP a v časáku byli dřív, než jsme měli první koncert. Po anglickym vzoru jsme se taky stali hitem a posbírali stejný množství fanoušků jako i těch, co by nám ještě dneska plivli na hrob. Dostali jsme nálepku “český Joy Division”, kterou svorně používali oslavně i pejorativně obě strany a dodnes mi asi pár lidí neodpustilo, že jsem rocker z reklamky, což je vzhledem k tomu, čím se živí 90% nezávislý scény, mírně řečeno paradox.

Necelý rok po založení The Prostitutes jsem dal výpověď v agentuře, koupil si Rickenbackera, Tubescreamer a Small Clone a dal se na volnou nohu režiséra a rockera.

Proč to vzpomínání? Rickenbackera jsem popravil už někdy v roce 2007 v Akropoli trochu nechtěným, ale hlavně nepovedeným gestem intoxikovanýho ničitele. Small Clone přestal fungovat na jaře letošního roku a na zatím posledním koncertě jsem vzteky rozšlapal Tubescreamer. Rickenbackera jsem si koupil novýho, Small Clone taky a minulej tejden i Tubescreamer, ale tak nějak mi došlo, že jen na těch následujících šest koncertů. Je to divnej pocit, na neurčito, na čas, na nějakou dobu se loučit s touhle kapelou a přitom dělat da desce, která je ze všech těch desek sice nejšílenější, a jak řikáme interně s úsměvem “nejhorší, ale taky nejsvobodomyslnější a po první desce asi taky jediná “naše”.

0 Responses to “Divnej pocit”



  1. Leave a Comment

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s




Martin Destroyer

prikryl@me.com
directors@mods.cz
prostitutes@theprostitutes.org

Skype: martindestroyer
iChat: prikryl@mac.com

RSS The Prostitutes

  • An error has occurred; the feed is probably down. Try again later.

Twitter

Flickr Photos


%d bloggers like this: