The Last Old Mod***MDP74 v. 3.0

Vrtulník, tuleni, kulička a polární větrná smršť. Johana Švarcová, rtěnka, prsten, prase, zajíci. Znělka na Festival otrlého diváka. Šimon Šafránek režie, Zdeněk Kunc kamera a já jsem dělal sound design.

Osmý rok koncertování s The Prostitutes přínáší takovou malou revoluci. Po aparátech Radiotron AC30, Fender Concert Reverb a Hiwatt Custom 100, kde jsem šel v zestupné tendenci velikosti, váhy, počtu a velikosti reproduktorů i výkonu zesilovače, abych měl největší zvuk na planetě, vyrážim zejtra s nejmenším combem, jaký jsem kdy měl – i první hrůzocombo Peavey 110 Envoy mělo pěkných 30W not-so-solid state výkonu – i když to je samozřejmě nesouměřitelný.

15W Fender Blues Junior NOS s vintage Jensen speakrem velikosti 12 palců, 110V (prodává se skutečně zřejmě jen v US a vyrábí se v Mexiku). Překvapuje jak hlasitostí, tak vnímanou “velikostí” zvuku – narozdíl od blackface Fenderů totiž tyhle “jakobypadesátkový” tweed aparáty tolik nebarví zvuk ve středech. FBJ je pevnější v basech a tak vlastně trochu připomíná Hiwatt – jen víc zvoní ve vyšších středech, což se mi osobně líbí. Má hezkej hall a funkční korekce.

Doma nebo ve studiu se dá pomocí kombinace volume a master dosáhnout skvělýho saturovanýho zvuku i s dětskou kolíbkou vedle v pokoji.

Ve zkušebně je s hlasitostí kolem 3 a master volume kolem 5 slyšet bez zkreslení předzesilovače krásně nad zbytkem kapely včetně bicích.

Má 14 kilo a pěknou koženou rukojeť. Vezmete a jdete. Teda vezmete a k tomu chytnete konvertor na 220V. Zejtra první zkouška live v Českých Budějovicích a pozejtří v Písku.

Největší a nejtěžší část gearu se tím pádem stává pedalboard, kde ATA case Pedaltrain je těžší, než obsah. Tak teď už jen začít hrát bez krabiček a můžeme z dodávky zpátky do fabie.

ii

Jsem bez hlasu. Vincentka pomalu zabírá, ale zabírá pomalu.

Z natáčení zpěvů na sólovku nic nebylo, byl jsem pod peřinou s horečkou.

Stříháme s Petrem Mrkousem dva spoty pro tak trochu jinou restauraci, starring mimojiné Adam Vopička. Po dvou dnech prostříhávání se materiálem natočenym na 100 fps jsme při sledování několika scén z gay crazy komedií našli modus operandi. Hledáme v bankách po celym světě nějakou skutečně sladkou baladu za tři padesát (Otis Redding z roku 1962 stojí 1.600.000 jen pro zajimavost). A něco už jsme našli. Zní to jako Marvin Gaye (what a name!) na víkendu s Lionelem Richiem ve švýcarskym letovisku s ovčí farmou. Točili jsme s Tomášem Syslem na Red Epic a výsledek mě osobně moc mile překvapil (ne Tomáš, ale ta kamera, ke který jsem měl nedůvěru). Až to projde procesem, a projde-li to bez ztráty desítky, pověsím to sem.

Pro Šimona Šafránka jsem udělal soundesign znělky, co natočil na Festival otrlého diváka. Taky to ještě není schválený, takže to nemůžu zveřejnit. Ale líbí se mi to moc. Kamera, Johana z Kazet i myslivecký téma. Mimochodem velmi aktuální téma.