Archive for the 'commercial communication' Category

Dva roky

Koukám, že poslední post je nadšená reportáž z natáčení desky The Prostitutes. Tak ty se rozpadli právě kvůli týhle session, resp. tahle session byla poslední hřebíček do rakve. Nic z ní nespatřilo světlo světa, jen jeden song, kterej Adrian ukrad bez jedinýho kreditu na svou poslední desku. Ale to už je minulost.

Za tu dobu se stalo hrozně moc, ale především už víc než rok jede naše vlastní studio Parlay Sound. Fotky z poslednich dvou let to reknou lip:

 

 

 

 

 

Prima showreel

Momentálně ovládáme s Mods reklamní breaky na Prima stanicích: ČEZ, McSundae a Happy to have them pro McDonalds, MOL, Vinea. To se mi asi ještě nikdy nestalo.

Jaro

Točím zpěvy pro novou desku Boy Wondera, který se mezitím změnil na Laser Vikinga a rozmnožil se dělením. Už jsou dva, Kuba a Steve. Produkce se ujal Steve a v jeho studiu se nahrály všechny nástroje. Na mně je sejmout zpěv obou a trocha toho koučingu a chytrejch řečí.

Pomalu se posouváme s Basetem na cestě k jeho debutu. Máme natočené základy pro čtyři písně a hledáme formu. Zatím je každá ta věc hodně jiná. S češtinou se setkávám asi poprvé v takovym rozsahu a je to vtipný. Není to tak jiný, jako pracovat s angličtinou, ale českej text a zpěv vždycky prozradí, kde se skrejvá nějaká ta umolousaná folkařinka nebo bigbíťárna. Je to jednodušší poznat.

The Prostitutes začnou pracovat na desce, resp. začneme řešit koncepci, a v Logicu mi vzniká něco jako další singl pro Apollinaire. Těšim se na festivaly. Už hrozně moc.

Rozjeli jsme Peloton a jeho Kroměřížskou výzvu a vzbudili jsme vášně, očekávání, trochu opovržení a kritiky za marketing a PR. Je to ale projekt na rok a půl, tak věřím, že to vybreakujeme a na konci budeme mít šanci zvolit si fajn prezidenta. Logo, stejně jako u Podhradí, dělal Lukáš Franz.

Dokončili jsme třetí reklamu pro Vineu za existenci Mods. Ta první nám pomohla se dostat na slovenský trh, ta druhá nás z něj na několik let sundala. Byla to smutná story a bez dlouhých výmluv se dá říct, že marketing Vinei tehdy nebyl uplně ve formě a že nás měl producent z projektu stáhnout přesně tak, jak jsme chtěli. S odstupem to ale takovej disaster není. A byla to také první spolupráce Mods a Honzy Muchowa.

Teď je tady novinka. Režisérská verze. Vinea podporuje revitalizaci slovenských a moravských vinic a my jsme o tom natočili reklamu. Hudbu dělal, wait for it, Honza Muchow. Moje nejoblíbenější Vinea, co jsme dělali. Navíc ve veselé spolupráci se design studiem  Butterflies & Hurricanes.

 

 

chodicilide.cz 2014

IMG_3732

Tuhle kampaň jsme si kreativně udělali od A do Z a přes všechny zjevný nevýhody centralizace jsem moc rád, že to tak bylo, protože jsem si chtěl vyzkoušet držet otěže od začátku do konce, tak jako Fred a Farid, kind of. JANDL jako agentura, Mods jako režiséři, já jako hudební skladatel. Poskládali jsme to s Lukášem Franzem a Michalem Nohejlem ve spolupráci s lidma z nadace Sirius, s kterými jsme několik měsícu ladili strategii a přemýšleli, co by měl být náš dobře vážený další krok. Prvotní námět ale přinesla Kristina, moje žena, když jsme popíjeli v baru v Kreutzbergu letos v březnu. Napadlo ji ukázat, jak spolupracují lidi s postižením se svejma kolegama a kámošema. Jako příklad uvedla nevidomý lyžaře. Přinášeli a odnášeli jsme si nápady do a z nadace, dostávali komentáře a zvažovali, co je dobrá cesta, co je realizovatelná cesta a co se dá stihnout a co zaplatit.

Po druhý vlně “létajících lidí” jsme měli pocit, že jak sdělením, tak kreativním konceptem jsme řekli co jsme mohli, a dál nemělo smysl koncept rozvíjet. Projekt chodicilide.cz se za tu dobu stal značkou, symbolem pro dialog s lidmi s postižením. Nemyslim to nijak nabubřele, nemám v úmyslu tvrdit, že je to celospolečenský fenomén nebo tak něco. Spíš chci říct, že z jednoho projektu se stal brand. A stal se z toho tak vlastně závazek – nevyhodit energii a prostředky do háje, ale pokračovat a dál udržet smysl kampaně. Zatím nám prokluzovalo mezi prsty, že nevhodný soucit není na místě, ale že adekvátní chování, tedy vlastně stejné chování jako k lidem bez postižení, je věc, kterou musíte cítit, ne “vědět”. Rozhodli jsme se na to zaměřit.

IMG_4772

Středobodem byla úvaha, že máme-li lidi s handicapem považovat za rovnocené od srdce, ne jen rozumně vědět, že bychom je měli brát jako rovnocenné, musíme si jich vážit. Ne je obdivovat s příměsí soucitu za to, že si dojdou na záchod, ale mít k nim respekt pro to, co dělají. Že to dělají stejně dobře nebo líp než my.

Taky jsme si všimli, že hodně fundraisingových charitativních kampaní nenechá své protagonisty projevit se. Mluví za ně voiceover, který tak nechtěně (snad) vyvolává dojem, že ty malí černoušci, vozíčkáři, důchodci nebo týrané matky mluvit neumí. Jen se umí koukat do kamery. To je zřejmě proto, že jsou kromě svého postižení také mentálně zaostalí a/nebo deprivovaní. Protože “normální” lidi mluví a štastní se dokonce smějí. Ani jedno lidé s handicapem nebo jinak znevýhodnění v reklamách nedělají. Díky obrazu chudáků, co potřebujou pětku na vozejk nebo alespoň politovat, se nám pak v hlavě usadí tenhle obraz. A těžko se mění, protože většina z nás se se skutečným, žijícím člověkem s handicapem potká tak zřídka a tak okrajově, že je těžké si udělat vlastní názor. My “inteligentnější” neboli vychovanější víme, že bychom je měli brát jako rovné, ale necítíme to, chybí nám emoční zkušenost, která je v budování vztahu naprosto klíčová. Jinak je to jako vědět, že máte mít rádi maminku.

IMG_5056

Celou dobu jsme se potkávali s lidmi, kteří splňovali představu o tom, že i s handicapem se dá žít šťastný život na úrovni. Rozhodli jsme se vybrat tři z nich a natočit o nich, řekněme, umělecký dokument v reklamním formátu, který by měl zprostředkovat zmíněný osobní zážitek lidem u televize a monitorů. Vznikl tak klip o nevidomém horolezci Honzovi Říhovi, neslyšícím taxikáři Danielu Pilařovi a paraplegikovi akrobatovi z La Putiky Petrovi Valchářovi. Ve všech třech spotech si necháváme odhalení handicapu na konec. Předtím jen naznačujeme. V horách jsou to útržky rozhovorů, které spolu normálně horolezci nevedou, v taxíku střídání zvuku a ticha podle střídání záběru z exteriéru a z interiéru – jakoby vně  a uvnitř světa řidiče, ve zkušebně La Putyky se soustředíme na souhru Petra a akrobatky Zuzany.

Točili jsme na kameru Arri Alexa v Praze a v Rakousku. Hudbu jsem za vydatných komentářů Michala nahrál v Radiotronu a s pomocí Karla Havlíčka domíchal ve studiu Soundsquare.

agency: JANDL Praha

creative director: Martin Přikryl

copywriter & creative grouphead: Lukáš Franz

production: Filmservice a.s.

executive producer: Dan Sirotek

producer: Kristina Přikrylová

production manager: Klára Botlíková

production coordinator: Šárka Střelková, Nikola Böhmová

production assistant: Barbora Sovinská

__________________________________________

directors: Mods

1st AD: Lukáš Víznar

DoP: Tomáš Sysel

focus puller: Jiří Merc a Tomáš Munzperger

lights: Lightservice

gaffer: Jiří Filipovský

best boy: Jan Bělehradský, Vladimír Urbánek

grip: Jan Ročňák, Tomáš Gregořica

DIT: Lukáš Biegl, Mikuláš Křepelka

VTR: Václav Kauer

clapper loader: Honza Vágner

sound engineer: Roman Sečkař

boom operator: Lukáš Martina

art director: Henry Boraros

props: Jan Kužel

stylist: Petr Tistan

make-up: Tereza Prachařová

low loader: Igor Jelen, Shootmakers

location services: Marek Řídel, Bezi Frein

camera rental: Vantage, Jindřich Čipera

making of film: Mikuláš Křen

__________________________________________

edit: Petr Mrkous

grading: Ondřej Štibingr, UPP

online: Rasťo Šimočko, RUR

sound studio: Soundsquare

sound postproduction: Karel Havlíček

music recording: Radiotron

music composer: Martin Přikryl

Ready.

20130512-200150.jpg

Movement.

Ve čtvrtek se Radiotron a JANDL stěhujou. Kousek od Jiřáku zahajujeme novou etapu obou firem. Studio a kancly v jednom, splněnej sen. Factory? Kéžby.

Projekt se Zdendou se chýlí ke svý polovině – zdá se, že pomalu máme všechny songy na album a začneme je dodělávat. Polysix, Crumar a Moog jsou středobod produkce. Společně ale s inspirativníma efektama od Universal Audio a nepostradatelnejma aplikacema pro iPad, především mým oblíbeným NanoStudio.

Turné s Prostitutes bylo asi fakt nejlepší so far. Hodně lidí, dobrý kluby, dobrý koncerty, dobrý hosti – Dead Pope’s Company a Dogsbodies. Užili jsme si to a vlilo nám to docházející optimismus do žil.

Byl jsem na koncertě vlastních dětí – Šimona a Lízy. Getting old zřejmě. Začali letos zpívat ve sboru a mají úspěchy. Zpívaj hezky, mají zajímavej repertoár a nadšenou sbormistryni. A jeptišku na bonga a housle. Občas člověku cukaj koutky.

Poslouchám Veto – Sinus Point Break, už asi měsíc. Ta deska mě fascinuje. Mix, skladby, eklektismus, intelektuální přístup udrženej na uzdě smíchanej s ideální dávkou popu.

veto-sinus-point-break-album-cover-300x300

Z nedávno koupenejch alb stojí ještě za zmínku The Next Day od Bowieho, nový B.R.M.C., který jsou prostě pořád stejný a pořád stejně dobrý. Našel jsem konečně důvod, proč jít v červnu na Portishead. Je to jejich předkapela Savages:

Problém je, že se křížej s Claptonem a já asi dám přednost klasice před vyčpělou ukňouranou alternativou z devadesátek. Bude to těžká volba, kterou za mě určitě vyřeší práce a nepůjdu nikam.

Nový Depeche Mode jsem ještě neměl sílu doposlechnout ani jednou celý. Už je to asi opravdu definitivně mimo mě a tak se přirozeně největším depešákem v rodině stal můj jedenáctiletej syn.

Čtu John Wray: Spodek. Jsem na začátku a baví mě to moc. Hodně podivnej způsob vyprávění plnej fyzikálních detailů o šestnáctiletym klukovi v newyorskym metru. Celkem hezkej obal, mimochodem.

Tucznak nám udělal nový swiss-typo designy triček. K dostání brzo na koncertech a eshopu.

TEE_TEMPLATE_kompletD

V práci makáme na nejhorší charitativní písni roku a zabejváme se tím, jak proměnit festivalovej stan jednoho našeho klienta v instatní sci-fi.

Short links.

Zatímco moje žena Kristina je v Barceloně za prací, já za prací vyrazil do Bratislavy. Ale nejen pracovat. Včera jsme tu hráli a koncert i přes celkem podprůměrnou účast obsahoval všechny parametry úspěchu – tleskalo se, řvalo se, já se válel po pódiu, podepisovaly se desky a nešel jsem spát před třetí.

Máme dotočenou třetí sérii spotů na Air Bank, dohromady je jich už víc než 30 (doufám, že to není tajemství). Ten koncept mě baví. Není objevnej, ale je upřímnej, jsou tam jasný charaktery i sdělení a Tomášové to vždycky dobře zahrajou. Baví mě i to, že o je pro mě srozumitelný, což ve světě finančních produktů není zvykem.

Teď sedím ve Falkensteineru v Bratislavě, po včerejším koncertě v Randalu mám v hlavě trochu jako po boji, dopisuju po skypu s Michalem treatment na novej McDonald’s a večer budu upravovat hudbu do novýho spotu na Prima Banku. Ten tu zítra onlinuju a pozítří děláme zvuk.

Minulej McDonald má úspěch. I tady v Bratislavě na Adama fanoušci před a po koncertě pořvávali “Já neviem.”

Adrian má natočenou sólovou desku a je skvělá.

A od 1. května mám společný studio s Honzou Muchowem . Náš společnej sen se stává realitou.

JANDL Praha vyhrál část ČEZu, takže nás snad letos čeká nějaká další zajímavá práce, prosperita a udržitelný rozvoj.

Mimochodem – hodně z toho mála postů tady jsou psaný z Bratislavy. To není uplně nejlepší vizitka města-entertainera.


Martin Destroyer

prikryl@me.com
directors@mods.cz
prostitutes@theprostitutes.org

Skype: martindestroyer
iChat: prikryl@mac.com

RSS The Prostitutes

  • An error has occurred; the feed is probably down. Try again later.

Twitter

Flickr Photos