
Tuhle kampaň jsme si kreativně udělali od A do Z a přes všechny zjevný nevýhody centralizace jsem moc rád, že to tak bylo, protože jsem si chtěl vyzkoušet držet otěže od začátku do konce, tak jako Fred a Farid, kind of. JANDL jako agentura, Mods jako režiséři, já jako hudební skladatel. Poskládali jsme to s Lukášem Franzem a Michalem Nohejlem ve spolupráci s lidma z nadace Sirius, s kterými jsme několik měsícu ladili strategii a přemýšleli, co by měl být náš dobře vážený další krok. Prvotní námět ale přinesla Kristina, moje žena, když jsme popíjeli v baru v Kreutzbergu letos v březnu. Napadlo ji ukázat, jak spolupracují lidi s postižením se svejma kolegama a kámošema. Jako příklad uvedla nevidomý lyžaře. Přinášeli a odnášeli jsme si nápady do a z nadace, dostávali komentáře a zvažovali, co je dobrá cesta, co je realizovatelná cesta a co se dá stihnout a co zaplatit.
Po druhý vlně “létajících lidí” jsme měli pocit, že jak sdělením, tak kreativním konceptem jsme řekli co jsme mohli, a dál nemělo smysl koncept rozvíjet. Projekt chodicilide.cz se za tu dobu stal značkou, symbolem pro dialog s lidmi s postižením. Nemyslim to nijak nabubřele, nemám v úmyslu tvrdit, že je to celospolečenský fenomén nebo tak něco. Spíš chci říct, že z jednoho projektu se stal brand. A stal se z toho tak vlastně závazek – nevyhodit energii a prostředky do háje, ale pokračovat a dál udržet smysl kampaně. Zatím nám prokluzovalo mezi prsty, že nevhodný soucit není na místě, ale že adekvátní chování, tedy vlastně stejné chování jako k lidem bez postižení, je věc, kterou musíte cítit, ne “vědět”. Rozhodli jsme se na to zaměřit.

Středobodem byla úvaha, že máme-li lidi s handicapem považovat za rovnocené od srdce, ne jen rozumně vědět, že bychom je měli brát jako rovnocenné, musíme si jich vážit. Ne je obdivovat s příměsí soucitu za to, že si dojdou na záchod, ale mít k nim respekt pro to, co dělají. Že to dělají stejně dobře nebo líp než my.
Taky jsme si všimli, že hodně fundraisingových charitativních kampaní nenechá své protagonisty projevit se. Mluví za ně voiceover, který tak nechtěně (snad) vyvolává dojem, že ty malí černoušci, vozíčkáři, důchodci nebo týrané matky mluvit neumí. Jen se umí koukat do kamery. To je zřejmě proto, že jsou kromě svého postižení také mentálně zaostalí a/nebo deprivovaní. Protože “normální” lidi mluví a štastní se dokonce smějí. Ani jedno lidé s handicapem nebo jinak znevýhodnění v reklamách nedělají. Díky obrazu chudáků, co potřebujou pětku na vozejk nebo alespoň politovat, se nám pak v hlavě usadí tenhle obraz. A těžko se mění, protože většina z nás se se skutečným, žijícím člověkem s handicapem potká tak zřídka a tak okrajově, že je těžké si udělat vlastní názor. My “inteligentnější” neboli vychovanější víme, že bychom je měli brát jako rovné, ale necítíme to, chybí nám emoční zkušenost, která je v budování vztahu naprosto klíčová. Jinak je to jako vědět, že máte mít rádi maminku.

Celou dobu jsme se potkávali s lidmi, kteří splňovali představu o tom, že i s handicapem se dá žít šťastný život na úrovni. Rozhodli jsme se vybrat tři z nich a natočit o nich, řekněme, umělecký dokument v reklamním formátu, který by měl zprostředkovat zmíněný osobní zážitek lidem u televize a monitorů. Vznikl tak klip o nevidomém horolezci Honzovi Říhovi, neslyšícím taxikáři Danielu Pilařovi a paraplegikovi akrobatovi z La Putiky Petrovi Valchářovi. Ve všech třech spotech si necháváme odhalení handicapu na konec. Předtím jen naznačujeme. V horách jsou to útržky rozhovorů, které spolu normálně horolezci nevedou, v taxíku střídání zvuku a ticha podle střídání záběru z exteriéru a z interiéru – jakoby vně a uvnitř světa řidiče, ve zkušebně La Putyky se soustředíme na souhru Petra a akrobatky Zuzany.
Točili jsme na kameru Arri Alexa v Praze a v Rakousku. Hudbu jsem za vydatných komentářů Michala nahrál v Radiotronu a s pomocí Karla Havlíčka domíchal ve studiu Soundsquare.
agency: JANDL Praha
creative director: Martin Přikryl
copywriter & creative grouphead: Lukáš Franz
production: Filmservice a.s.
executive producer: Dan Sirotek
producer: Kristina Přikrylová
production manager: Klára Botlíková
production coordinator: Šárka Střelková, Nikola Böhmová
production assistant: Barbora Sovinská
__________________________________________
directors: Mods
1st AD: Lukáš Víznar
DoP: Tomáš Sysel
focus puller: Jiří Merc a Tomáš Munzperger
lights: Lightservice
gaffer: Jiří Filipovský
best boy: Jan Bělehradský, Vladimír Urbánek
grip: Jan Ročňák, Tomáš Gregořica
DIT: Lukáš Biegl, Mikuláš Křepelka
VTR: Václav Kauer
clapper loader: Honza Vágner
sound engineer: Roman Sečkař
boom operator: Lukáš Martina
art director: Henry Boraros
props: Jan Kužel
stylist: Petr Tistan
make-up: Tereza Prachařová
low loader: Igor Jelen, Shootmakers
location services: Marek Řídel, Bezi Frein
camera rental: Vantage, Jindřich Čipera
making of film: Mikuláš Křen
__________________________________________
edit: Petr Mrkous
grading: Ondřej Štibingr, UPP
online: Rasťo Šimočko, RUR
sound studio: Soundsquare
sound postproduction: Karel Havlíček
music recording: Radiotron
music composer: Martin Přikryl
You said: