Ahoj Beth!
Říkala jsi včera, že se naučíš česky, tak píšu ve svym rodnym jazyce. Můžeš to brát jako lekci zdarma. Vzhledem k tomu, jak dlouho jsi včera cvičila “díky moc”, si sice tuhle zprávu přeložíš tak za rok, ale alespoň to budeš číst s odstupem.
Nejen včera celý den jsem zase poslouchal tvou poslední desku Music For Men, abych se znovu přesvědčoval, že ty a tvoje kapela máte fakt výjimečnou energii, a tak jsem do Sasazu mířil s velkým nadšením a očekáváním. Nemá smysl chodit kolem horký kaše: Vaše vystoupení bylo zklamáním. Kapela nepodala nikterak převratně elektrizující výkon, dokonce jsem do půlky koncertu váhal, jestli to s tebou dohrajou, nebo jestli náhodou nepojedou na hotel okamžitě. Taky se ukázalo, že ta vaše fúze funku a indie rocku trochu padá na hubu tím, že si ty věci jsou hrozně podobný stavbou. To se dalo asi zachránit, kdybyste set přetavili v jednu jedoucí non-stop party a dali tak důraz na to, co vám jde nejlíp: že se na vás skvěle tancuje. Jenže to bys nesměla mít ty svoje nekonečný a po chvíli už vážně hodně trapný kecy mezi písničkama. Kapela byla během druhý půlky už docela rozjetá, ale ty jsi vždycky spolehlivě zabila tempo svým jazykovým kurzem.
Čím víc jsi mluvila, tím víc jsem přemejšlel, kdo tě poslouchá. To ne ty se svou kapelou, ale já tam byl včera špatně. Publikum Evropy 2 doplněné o hosty přilehlé restaurace, kteří zřejmě dostávali lístek zdarma k dražším menu (když přijedou autem nad milion), si tvůj koncert užili maximálně (a nejen oni, abych nebyl nespravedlivej ke složení publika). Pro ně jsi byla vážně zajímavé zviřátko a vzhledem k tomu, že většina z nich byla poprvé v životě na “alternativním” koncertě, byli opravdu paf. (Je fakt, že publikum fungovalo výborně a vytvořilo skvělou atmosféru.) Tys nenechala nic náhodě, a abys je ujistila, že k nim patříš, zazpívalas několikrát za koncert takový “záchytný body” v podobě úryvků Lady Gaga, Outkast a Whitney Houston (I Will Always Love You na konci mě osobně dostalo do kolen a přemýšlím ještě dneska, jaks to vlastně myslela, protože v kontextu celku mi to jako vtip nevyznělo.). Občasným prděním do mikrofonu a následným zjišťováním, jak se “phart” řekne česky, ses bez nadsázky nominovala do nějaké hodně vtipné české ranní rozhlasové show. Za naprostý higlighty v dobrém slova smyslu (vidíš, chci ti pomoct při čtění občasnými anglismy) považuju vystoupení Pumlíče a přistání Pavla Kučery v jeho kosmickém modulu. Asi to děláš dobře, holka, protože po tobě šílí celej svět, ale hlas jako Aretha Franklin nemáš a Kylie z tebe asi taky nikdy nebude. Takže nezbejvá než buď poradit, abyste se vrátili k muzice a celej koncert vám šlapal jako včera odpálený Heavy Cross, Men In Love nebo naprosto strhující, byť ojedinělá, Standing In The Way Of Control. Nebo můžete doufat, že tvoje obézní queer image bude ještě nějakou dobu zabírat i s průměrným koncertním výkonem. Protože desky točíte vážně skvělý. O tom není pochyb. Ostatně jsme se o tom přesvědčili všichni na afterparty ve Friends, kde ty vaše fláky už zase zněly od DJskýho pultu naprosto neodolatelně. Po zkušenosti ze Sasazu jsem ale radši odešel dřív, než jste dorazili vy. A tak ses ke mě včera se svou hudbou a kouzlem osobnosti nedostala blíž než na kilometr. Což vzhledem k faktu, že jsme si v jednu chvíli mohli podat ruku, docela zamrzí. Navíc za ty prachy.
Měj se hezky a příště se do toho víc obujte! Není se čeho bát. Zajděte třeba na Rapture nebo !!!, určitě je znáte.
M.
The Last Old Mod***MDP74 v. 3.0 
You said: