Na mém soundcloud profilu už najdete většinu z třetí řadové desky The Prostitutes – Deaf To The Call, která vyšla letos v dubnu. Produkoval ji, jen pro úplnost, Martin “Youth” Glover, basista Killing Joke a producent The Verve, Futureheads, U2 nebo Primal Scream. Vyšla jako první deska u vydavatelství XProduction, poté, co jsme po sedmi letech spolupráce opustili Championship Records. Povídání o tom, jak deska vznikala, najdete třeba tady.
Celou desku si můžete zakoupit na iTunes a za pár korun tak podpořit vznik dalšíchprojektů kapely.
Na soundcloud profilu najdete taky hudbu k filmu Poupata, pár skladeb z předchozí studiové desky Hometown Zombies, kterou s námi v roce 2009 udělal Dušan Neuwerth, nebo reklamní demáče.
Přijďte se podívat na to, jak naše aktuální album hraje živě. Osobně mám poprvé pocit, že by to takhle šlo.
Natočit sólovou desku je komplikovaná věc. Většinou uděláte desku nerdovskou, takový pokojový blátíčko, takový vypiplaný nic, kde absenci názorů a nápadů maskuje produkce. Kolem je takovejch desek kluků, holek, pánů a umělkyň, co je nechtěli v kapele, hromada.
Proč dělají muzikanti z fungujícících kapel sólovky? Děláte to proto, že chcete dělat něco sami, podle svýho, v jinym konceptu, prostředí a sestavě. Ale chybí vám možnost opřít se o názor a talent spoluhráčů z kapely. Protože chcete něco udělat sami za sebe a dokázat si, že to dokážete, ale většinou mezitím stihnete vydat 8 řadovek s kapelou, protože u sólovky vás nic netlačí, nejste si jistí tím, co jste už udělali a máte moc práce a když se dostanete k hudbě, je to hudba do reklamy. Chybí vám taky většinou schopnost ovládnout všechny nástroje na patřičné úrovni a to pak vede k a) omezení palety zvuků nebo b) samplebankám nebo c) hostovačkám nebo d) disasteru způsobeným snahou hrát na bicí a zpívat.
Dělat sólovky je debilní a výsledky nechce nikdo poslouchat.
Dneska jsem začal. Verze 2.0
Mám dva songy. Radost kalí absence zpěvu, fakt, že jeden už jsem vlastně nahrál dřív a druhej je víceméně tradicionál. A že na to další dny nebudu mít čas. Ale alespoň něco mám na disku, vyfotil jsem si Radiotron a napsal o tom na blog. Už teď je to tedy multimediální událost.
Po pár týdnech čekání se nám podařilo finálně dokončit klip k Heart of Stone, prvnímu singlu z naší nové desky Deaf To The Call. Režíroval jsem já s Michalem Nohejlem, tedy Mods. Ovšem tentokrát za většího než malého involvementu ze strany kameramana Honzy Baseta Střítezského, kterého z poslední doby znáte asi jako kameramana Nebela. Baset nakonec trval i na tom, že poteče voda. A tekla proudem. Ve třech stupních celsia jsme nakonec někdy kolem druhé hodiny po půlnoci naskákali k Vodouchovi do auta a nechali se odvézt do obývaku Stevieho LFO, který bydlel za rohem.
Včera po několikatýdenním čekání dorazil pár páskových mikrofonů Cascade Fat Head II, které jsem objednal přes Atlas Audio u USA – kdyby někdo sháněl spolehlivého prodejce ze zámoží, Brijitte z Atlas Audio je milá slečna nebo paní, která odpovídá obratem na všechny dotazy zboží posílá tak, jak slíbí.
Páskové mikrofony, téměř vyhynulí dynosauři studií především 30. až 50. let, se v masovém měřítku vracejí do hry. Důvod je prozaický. Všechno nám to zní hnusně digitálně a tak je páskový mikrofon se svým ultra-analogovým přednesem další logický krok po elektronkových předzesilovačích a kompresorech. Fat Head II se pomalů stává (především v projektovýh studiích v USA, kde je lépe k dostání) standardem tam, kde se jím nemůže stát Royer kvůli své ceně, resp. díky poměru cena/zvuk. Fat Head II, tedy pár, který jsem si objednal, dorazil v aluminiovém kufru se dvěma profesionálními shockmounty (zpracováním na úrovni např. držáku na AKG C414) a Blumlein stereo-setupem – tedy držákem, na který umístíte oba mikrofony proti sobě v úhlu 90° pro stereofonní nahrávání.
This slideshow requires JavaScript.
Mikrofony se dodávají se třemi různými transformátory: standardním, Lundahl (použitý v předcházejícím videu) a Cinemag. Objednal jsem standardní transformátor od výrobce – cena s transformátorem Lundahl je nepřiměřeně vyšší – když byste se rozhodli vyměnit transformátyry sami, ušetříte cca 100 dolarů na jednom mikrofonu. Verze s Lundahl transformátorem má posunutou hranici na horním konci frekvenčního spektra, takže je určitě vhodnější, kdybyste se rozhodli používat Fat Head II např. na zpěv, mluvené slovo, ale třeba i flétnu nebo jiné nástroje, kde je dobré zachytit co nejširší spektrum. V případě použití pro el. kytaru nebo bicí overheady naopak oceníte měkký, starý zvuk tovární konfigurace.
V tomhle mega-rozstřelu serveru Recording hacks se utkali ribbon mikrofony za 60.000$ a pánové udělali hodně, aby si člověk mohl porovnat asi nejširší spektrum nejčastějších ribbon mikrofonů.
Tady uslyšíte porovnání na zvuku čisté elektrické kytary – Nash Guitars Telecaster přes Fender Deluxe Reverb a najdete tam i porovnání s SM57. Royer R-121 má v tomhle testu určitě zřetelnější výšky, ale jejich nedostatek u Cascade Fat Head II nelze brát jako jednoznačný nedostatek.
Zábavná část je voice-over. Tam se s většinou páskových mikrofonů propadnete do první poloviny 20. století a s Fat Head II to rozhodně není nepříjemná cesta časem – dokážu si představit favorizování tohodle “vintage” zvuku (jedno z mála použití tohodle slova, kdy skutečně dává smysl) i při nahrávání ne-retro hlasu nebo zpěvu.
Na zkreslené elektrické kytaře je pak zřetelně slyšet, proč kombinace SM57 a ribbonu dělá to, co by si většina kytaristů přála slyšet v režii, když donahraje svůj part a “jde si to poslechnout”.
S Fat Head II natočíte úspěšně i slabší zdroje zvuku, jako je například akustická kytara, ale musíte mít kvalitní pre-amp s množstvím čistéha gainu bez šumu. To pomůže vyřešit předzesilovač před předzesilovačem, resp. obvyklým channel stripem. Firma Cloud, specializující se na remaky starých ribbonů, dělá Cloudlifter pro jeden nebo pár mikrofonů, který vám na vstupu přidá 20dB, ale je také spíš doménou USA a není zrovna nejlevnější. Já se rozhodl pro kopii mikrofonního pre-ampu, který vyráběl Neumann v padesátých letech. Firma Triton Audio vyrábí malinké fantomem napájené předzesilovače Fet Head (!) a ty se k mým mikrofonům prostě hodily názvem. Navíc je zapojíte rovnou do mikrofonu, takže si ušetříte jeden kabel. Ribbon mikrofony můžete zničit fantomovým napájením, takže Fet Head funguje i jako výborná ochrana mikrofonu proti nechtěnému 48V atentátu. Fet Head jsem zatím odzkoušel na SM57 a jsem celkem nadšen – najednou máte pocit, že používáte mikrofon jiné cenové kategorie a asi bych s tím klidně natáčel i sólový zpěv. SM57 ožila a kromě zesílení jsem měl subjektivně dojem, že je i detailnější, než předtím.
Fat Head ale poslouží pro dneska už spíš alternativní způsoby nahrávání, jak ukazuje následující video. Celá kapela nahrávala mono na jeden mikrofon Fat Head umístěný uprostřed. A jak říkal Phil Spector, “stereo je pro buzíky” (což bylo značne nekorektní):
Ode dneška funguje také krátká adresa tohodle blogu: dstryr.me. Líp se pamatuje a líp vypadá.
A tady je jedno nový demo na soundcloud:
Jmenuje se Ice. Vzniklo jako skladba do reklamního videa s Petrem Svobodou, hokejistou a střelcem zlatýho gólu v Naganu někdy v listopadu. Teď jsem ho ještě remasteroval pomocí UAD Precision Limiteru, EQ a Multibandu. Reverb je SpaceDesigner z kolekce Logicu. Channel kompresory jsou CLA-2A od Waves. Použitý syntezátory jsou na obrázku – základ jsou TAL syntezátory, moje oblíbený emulace Rolandu Juno, SH-101 a TAL Noisemaker, což je hybrid inspirovanej lecčím z 80. let. TAL dělá skvělý věci většinou jako VST a AU pro Mac i PC a všchno dělá zadarmo, s možností přispět přes PayPal.
Jdeme točit třetí studiovou desku. Už brzy. Dostali jsme nabídku, která se neodmítá. Spolupracovat s producentem, který dělal desky, který milujeme. To by byl splněnej sen. Ale chybí nám peníze, protože s takovou investicí jsme nejen nepočítali, ale je i nad rámec našich možností. Část peněz, asi jednu třetinu, máme, část ne. A tak se obracíme na vás, naše fanoušky. Přispějte nám na desku. Kolik máte, kolik chcete. Když dáte alespoň 7 Euro, vlastně si zaplatíte legální download a navíc všem dárcům poskytneme exkluzivní download demo nahrávek, WIP nahrávek, videí z natáčení – prostě takovej deník o vzniku desky.
Už za měsíc bychom měli odletět do Granady, kde budeme natáčet. Držte nám palce!
We are going to record our third studio album. We have recieved an offer which we cannot refuse. To work with a producer, who has made records that we love. But we need funding. Part of the money we have but we still need more. That is why we are turning to you OUR FANS to ask you to sponsor us. more info here:
Tady je další část soundtracku k Poupatům. Minule jsem tady postoval track, kterej je něco jako “hlavní” motiv soundtracku. Teď doplňuju dvě hudební témata, která si ve filmu nakonec zahrála nejvíc. Obě věci jsou před filmovým editem, v plné délce – takže ne tak, jak se objeví ve filmu, kde jsou z nich použitý spíš fragmenty.
Téma Agáty vzniklo na iPadu v NanoStudiu, pak zas přešlo do Logicu, kde jsem dělal postprodukci:
Závěrečný téma pro scénu na přejezdu je tady. Závěr nakonec zvukař filmu Dan Němec ustřihnul a dal tam zvuk ohňostroje, což se mi ve filmu moc líbilo, ale sem dávám původní verzi, protože to má svoje finále.
A kromě toho, což asi nikdo moc neví a ani neregistroval, jsem dělal i obě hlavní hudební pekla do filmu: hudbu pro stripshow a hudbu do Frankieho auta.
Tady je hudba pro stripshow. Já jsem to původně chtěl udělat hodně ve stylu 90. let – jako eurodance – protože mi to sedělo k postavě, kterou Michal Nohejl, jinak můj kamarád a kolega z Mods hraje, ale Zdeněk Jiráský chtěl něco tvrdšího, jako Prodigy. Tomu jsem přizpůsobil rytmiku a zvuk hlavního synťáku, ale stejně jsem se snažil, aby celek zněl co možná “nejhůř”, protože v Progidy občas slyšim i něco “dobrýho”, kvalitního, co k Frankiemu moc nesedělo. Výsledek je tady:
Hudba, která hraje u Frankieho v autě, vznikla jako vtip. Bavili jsme se před pár lety s kamarádem Lukášem Franzem – Tucznakem, co dělá mimojiné pro The Prostitutes plakáty, o new rave. Hádali jsme se, kolik času člověk potřebuje na “vytvoření” tracku s nálepkou new rave a myslim, že jsme se vsadili, že za 10 minut já udělám skladbu a on na to vymyslí název a udělá obal. Nebyl to lehký úkol, protože skladba sama trvá 3:18, takže na “skládání” bylo času málo. Dělal jsem to v GarageBandu a část loopů jsou samozřejmě z banky Applu, ale ani v tom se myslim skladba neliší od své konkurence. Lukáš vymyslel, že se skladba bude jmenovat příznačně, podle luminiscentních barev, co byly tehdy in, b.l.a.c.k.i.s.n.o.t.a.c.o.l.o.r. a “projekt” dostal nazev Choke/Swallow. Skladba pak hnízdila v našich iTunes a občas jsme ji provětrali jako DJs. Když chtěl Zdeněk nějakou “rychtu” do scény v autě, byla to moje první volba. Představoval jsem si, jak Frankie ještě jede na dojezdu z “mosteckýho kokeše” a tahle hudba mu zůstala v přehrávači vlastně ještě od noci.
Tak jsem si říkal, že už skoro ten Guitar Rig ani nepotřebuju a on to asi slyšel. Začal shazovat Logic, takže jsem ho musel odinstalovat jako plugin a zbyla mi stand-alone aplikace. Ta je mi ale celkem k ničemu. Blbý je, že jsme pár dní před tím natočili s Guitar Rigem všechny kytary na desku Dogsbodies a teď jsou některý nápady postavený na speciálních efektech celkem nerozpoznatelný. Co na to Native Instruments Help Desk? Mlčí. Už šestý den. Přiřadili mi číslo jednací a tím to zhaslo. Pověstná německá spolehlivost se otřásá v základech.
Tady je odpověď Native Instruments ze 4.1. 2012:
Hello Martin Prikryl,
this is a known issue. The development department has already fixed it within the
upcomming release. We appreciate your understanding and thank you for your
cooperation.
Let me know, if I can be of any further help.
Best regards
Andreas, Native Instruments Support Team
Studio prošlo na konci roku zásadním upgradem. Nejdřív u Thomanna a pak následně u nás doma se slavilo už několik dní před Štedrým dnem. SSL Alpha Channel, který se osvědčil jako moderní solid-state předzesilovač se skvělým ekvalizérem, dostal dvojče, takže je teď možné využít ho jako stereo vstup nebo jako stereo výstupní channel strip při masteringu. V insertech obou kanálů je zapojený TL Audio stereo lampový kompresor Ingigo C-2021, se kterým se musí opatrně, ale dosahuje pak skvělých, jemných výsledků. Jediná škoda, že LINK na Alpha Cannelu nedokáže linknout oba signály do jednoho stereo S/PDIF výstupu, což jsem očekával. Chce to víc číst návody dřív, než člověk nakoupí.
Jako primární analogový lampový front-end se nově v racku objevil channel strip Universal Audio LA-610, kombinující předzesilovač z pultu stejné značky z roku 1962 a kompresor hodně podobný klasickému LA-2A, svatému Grálu studiové techniky. Zatím bojuju s tím, jak si vytvořit dostatečný headroom, což je problém komentovaný na většině internetových fór, ale i tak – po chvíli hledání – jak předzesilovač, tak kompresor zní skvěle s jakýmkoliv vstupním signálem. Zatím se tento channel strip skvěle osvědčil s elektrickou kytarou a zpěvem. U kytary si umím představit natáčet jen tak, bez aparátu. Ekvalizér mě zpočátku trochu děsil svou jednoduchostí, ale osvědčil se svou neoblomnou muzikálností – ať děláte, co děláte, zní to dobře.
Tady je prezentační video Universal Audio o natáčení na originální konzoli UA 610:
Do mikrofonního parku přibyly tři mikrofony: Brauner Phanthera a stereopár Neumann KM 184. Phantheru jsem vybral naslepo, podle ukázek na internetu, recenzí a doporučení. Oproti o něco levnějšímu Phanthomu má podle ukázek i na základě krátké zkušenosti mnohem vyváženější podání v celém spektru a nebudu tak často zapínat de-esser. Na většinu zpěváků, kteří se tu u mě objeví, by to měla být ideální varianta, zabackupovaná stále vlastnictvím AKG C-414b XLS a kopií lampového Neumanna (ten si poradil i s hlasem, co zněl spíš jako nástroj z dílny N.U. Unruha). Společně s LA-610 tvoří Phanthera mě lahodící řetězec. Malé Neumanny naopak zapojuju do páru SSL Alpha Logic – jednak proto, že jiný stereovstup odpovídající kvality nemám, ale i proto, že SSL ekvalizér umožňuje bezpečně a dobře upravit signál už na vstupu – celkem beze strachu, že tím člověk něco pokazí.
Jako dárek jsem od firmy Universal Audio obdržel akcelerační kartu UAD-2 Duo obsahující základní zásuvné moduly LA-2A Classic Audio Leveler, 1176LN / 1176SE Classic Limiting Amplifiers, Pultec EQP-1A a Realverb Pro. Dárek se ovšem okamžitě ukázal jako trojský kůň – ty samé emualce například od Waves znějí v porovnání o dost digitálnějším a placatějším zvukem (i přesto, že jsem je donedávna považoval za zázrak) a tak už vlastním v UAD balení i dokonalou emulaci 24-stopého magnetofonu Studer A800, která dokáže skutečné zázraky v boji za analogizaci nahrávky, Cooper Time Cube Mk II, fascinující delay, který se buď dá použít jen pro “zesílení” zvuku jeho zdvojením (umí dokonalé superkrátké časy) nebo jako skvěle znějící analogové echo. Neodolal jsem také u Roland CE-1, emulace nejslavnějšího efektu Boss Chorus Ensemble chorus/vibrato, a i když jde o něco, co se hodí jen zřídka, těžko teď sáhnu po jiný modulaci. Precision Mastering kolekce tří pluginů (multiband, EQ a limiter) posunula můj mastering taky o něco dopředu. U multibandu je potřeba zacházet velmi opatrně s jednotlivými parametry a především s šířkou jednotlivých pásem, ale presety jsou dobrej způsob, jak začít. Mně pomohla zkušenost s multimaximizery od Waves, takže už jsem věděl, co všechno s takovým “přístrojem” lze dělat. Jen maximizer jsem do UAD nekoupil a dál budu používat pluginy od Waves jako L2 nebo Renaissance Compressor. Nemluvě o tom, že občas věším na master i Renaissance Axx, kytarový kompresor, a líbí se mi to.
Jedna “drobnost”, koupená jako rychlý, kompromisní řešení těsně před koncertem byl Hartke předzesilovač pro akustickou kytaru Acoustic Attack z Guitarparku. Vyzkoušel jsem ho na prodejně a k mému překvapení to hraje skutečně velmi slušně. Díky možnosti přimíchávat k signálu harmonické zkreslení můžete hlavně asi u levnější kytary nebo levnějšího snímacího zařízení dosáhnout slušného, plného zvuku. Já to moc nepoužil, ale ekvalizér ano a dokázal “vykousat” všechno, co bylo v signálu na obtíž a zesílit to, co chybělo.Používal jsem svou kytaru Martin OM-42 s L.R. Baggs snímačem M1, kde mám dlouhodobě problém s interferencemi okolo 500-600 Hz při zesílení přes obyčejné combo. Acoustic Attack to všechno vyřešil a kytara zní příjemně, akusticky a čistě.
V sekci SOUND STUDIO najdete případně updatovaný kompletní gear-list.
Když jsem začal na Poupatech zhruba před třičtvrtě rokem pracovat, nenapadlo mě, že to ocení někdo jinej, než Zdeněk Jiráský, režisér filmu. A i to se nejdřív moc nejevilo jako reálný – vracel jsem se do bodu nula téměř pokaždý, když jsem něco pustil nebo poslal mailem. Začal jsem u kytar a Logicu, ale nakonec jsem veškerej audio materiál nahrál na chalupě v Krušných horách v iPadu (hlavně v Nanostudiu) a v Logicu jsem dělal už “jen” post-produkci.
Hudba z filmu je pár dní nominovaná na Cenu kritiky za rok 2011 a z toho mám radost. Saša Michailidis z Radia 1 projevil zájem něco z filmu zahrát a tak jsem sednul a začal hledat, co by se tak z těch duchařin a minimálů dalo pustit do rádia.
Mám v plánu sem postnout část demo nahrávek, který se do filmu nakonec nedostaly, ale nejdřív teď a tady: jeden remix hlavního tématu filmu. Pojmenoval jsem ho “Chci” podle toho, co chce ve filmu Agáta, a je to vlastně mix dvou hlavních témat dohromady.
The Last Old Mod***MDP74 v. 3.0 
You said: