Vyjeli jsme s The Prostitutes natočit EP a vrátili se s deseti skladbama. Naše nová self-produced nahrávka je vlastně z 90% hotová.
Poprosil jsem bratrance mojí ženy, aby nám půjčili čerstvě nabytý hotel U Pašeráka na Suché u Jáchymova. Výletní místo v celkem dezolátním stavu, kde se předchozí majitelé zamykali před hosty. Hotel měli, ale chodili jim tam lidi. Trochu jsem doufal, že květen bude teplejší. Nebyl. Nevadí, silná žíla českých horských intelektuálních kapel se tak díky nevlídnému počasí mohla posílit i o kvintet pánů v nejlepším věku z Prahy.
Hodně se pilo a točilo se nejvíc po půlnoci. Vzpomínal jsem na životopis Boba Dylana a na natáčení Blonde on Blonde, který prý probíhalo nahodile v jakoukoliv denní či noční hodinu, podle nálady Dylana. To byla výhoda i našeho setupu all-pluged-in – téměř nic se nemuselo nastavovat. Všechno zůstalo připravené od prvního dne do posledního a tak se jen zaznamenávalo. Song za songem, zvuk za zvukem.
Tahle session, která měla bejt spíš experiment a možná dokonce i jen příprava, se ukázala jako způsob práce, kterej nám všem zjevně dost vyhovoval a dlouho jsem necejtil takovej kapelovej spirit, jako když to bylo celý na nás, bez producenta, bez ambice a bez tlaku. Kdyby jsme tam byli měsíc místo pěti dnů, natočili bychom asi svůj opus magnum minimálně co do počtu songů.
Důležitá je příprava
Tenhle post bude hlavně o technický stránce natáčení. Chtěl jsem to sepsat jak z důvodů deníkovejch, tak i proto, že na některý věci jsem sám hledal marně odpověď, takže se rád podělím o pár postřehů, co dokážou ušetřit třeba osm hodin času ve studiu.
Vyrazili jsme se setupem studia, kterej nikdy nebyl odzkoušenej v celku a tak jsem jen doufal, že se to prostě prodrátuje a bude to fungovat. O to víc jsem dal přípravě po producentský stránce a strávil tři dny intenzivním poslechem všech demáčů. Migréna guaranteed. Vybral jsem šest songů jako jasnejch tracků k natáčení a dalšícjh jedenáct jako vhodnej materiál, ze kterýho vyjít. Nálada ale zcela překvapivě nepřála připraveným a tak osm z deseti songů vzniklo na místě a většinou existuje jen jeden take, ten první. Nahrávalo se téměř všechno společně, takže prostor na opravu chyb neexistuje. Ideální zjednodušení procesu editace.
Pašerák
Místnost sálu hospody berghotelu měla glazovanou dlažbu, kterou jsme asi ze dvou třetin zakryli koberci. To, co zůstalo, dávalo hezký reflexy do prostoru. V okeních výklencích byl molitan a matrace kvůli sousedům, ale dobře sloužily i jako akustické basové pasti. Do 150 cm má sál dřevěné obložení, ale to jsme ještě obložili my kytarovými komby a další technikou. Vznikla živá, velmi dobře kontrolovatelná místnost s velmi dobrym zvukem středně velkýho nahrávacího studia. Za takovou místnost v Praze nebo i 130 km od Prahy k trvalýmu užívání bych bych skutečně vděčnej.
Na půdě jsou kasemata malých hotelových pokojů, ve kterých podle Adama žije malá holčička, která není živá, ale ani mrtvá. Po prvním dni jsme ho tam už nikdy nedostali. Chtěli jsme tam natočit klip ke skladbě Dream, ale Adam nechtěl. Prý by pak ve střižně viděl tu holčičku vedle sebe sedět na posteli a spáchal by sebevraždu. V chodbě pod schodama do tohodle strašidelnýho zámku jsem měl režii. Průvan, kterej se táhnul od dveří nahoru k holčičce, osvěžoval mou typicky často trudomyslnou hlavu.
Točili jsme do Logicu X, pluginy jsme vzhledem k povaze živýho natáčení téměř nepoužívali. Na masteru byla vždycky pověšená L2 od Waves jako limiter kvůli overloadu a taky kvůli automatickýmu “mixu”, pro lepší pocit z celkový nahrávky. Použil jsem UAD plugin Softube Bass Amp na basu, ale měl jsem jen demo verzi. Tu jsem teď pracovně nahradil bass amp pluginem od Logicu a jsem zase a znovu překvapenej, jak některý jejich efekty zněj výborně v porovnání s draze placenýma.
Žádný hally, výjimečně slap-echo, téměř žádný kompresory kromě zmíněný L2, možná je občas někde UAD LA-2A.
Celej setup studia byl doslova Radiotron na kolečkách. Neuvěřitelně těžkej rack.
Zvuková karta MOTU Traveler s následujícím zapojením řetězců:
INPUT 1 -> Chandler TG-2 –> line in – bass
INPUT 2 -> Chandler TG-2 –> AKG C414b XLS –> guitar combo Destroyer
INPUT 3-4 –> line in – Prophet 08 synth
INPUT 5-6 -> SSL Alpha Channel 2x -> Triton Audio Fethead 2x -> Cascade Fat Head II pár v Blumlein postavení – close room miking drums
INPUT 7 –> UA LA-610 -> Brauner Phanthera –> main vox
INPUT 8 -> TL Audio VP-1 -> Neumann TLM 103 -> acoustic guitar
INPUT 9-10 (AES/EBU) –> Audient MICO -> Rode NT2-A 2x -> room mics
INPUT 11 (S/PDIF) -> M-Audio Fast Track -> line in -> Moog Little Phatty
INPUT 12 (S/PDIF) -> M-Audio Fast Track -> line in -> Korg PolySix
INPUT 13-14 -> talkback return
INPUT 15 (ADAT) -> Audient ASP008 –> Shure Beta 91A -> bass drum
INPUT 16 (ADAT) -> Audient ASP008 –> Shure Beta 181 -> snare drum
INPUT 17 (ADAT) -> Audient ASP008 –> Shure Beta 98 -> tom
INPUT 18 (ADAT) -> Audient ASP008 –> Shure Beta 98 -> floor tom
INPUT 19 (ADAT) -> Audient ASP008 –> Neumann KM184 -> OH L
INPUT 20 (ADAT) -> Audient ASP008 –> Neumann KM184 -> OH R
INPUT 21 (ADAT) -> Audient ASP008 –> AKG C4000B -> guitar combo Adrian
INPUT 22 (ADAT) -> Audient ASP008 –> Oktava MK-012 -> hi-hat
Monitory Adam A7X, sluchátka Bayerdynamic DT 990 Pro a DT 770 Pro
Shure mikrofony na bicí, AKG C4000 na Adrianovu kytaru a TL Audio channel strip VP-1 nebyly moje, ale půjčený od Aleše Albrechta, který s námi strávil na natáčení 2 dny a kromě technickýho supportu nám moc pomohl se zapojením, nastavením a hlavně bezedným pramenem XLR šňůr z jeho zásobárny. Zdálo se neuvěřitelný, kolik jsme tam toho rozmotali. Bylo to něco přes kilometr XLR kabelů a asi 100 metrů prodlužovaček v jedný středně velký místnosti a přilehlý chodbě.
AKG C414b XLS jsem občas alternoval s páskovým mikrofonem GAP R-1 Mk II. A když přišel v noci Ondřej Rudolf na místě vymyslet a zazpívat duet s Adrianem, vytáhl jsem pro Adriana od Šmityho půjčený Neumann M147, zatímco Ondřej okupoval Phantheru. Neumann M147 jsem pak dál ještě testoval na akustický kytaře, Adamově zpěvu a perkusích (shaker, tamburína, güiro, waterphone, glockenspiel) a byl jsem moc spokojenej. O tomhle mikrofonu se na gearsluts.com nedočtete nic dobrýho a je to jen další důkaz toho, jak strašně mimo tahle komunita nedouků a snobů je.
Jak to nefungovalo
Největší zásek prvního večera byl problém s ADAT zapojením osmikanálovýho preampu Audient ASP008. Byla to poslední koupě před natáčením a klíčová část vybavení, protože rozšiřovala počet stop z 12 na 20. Bez tohodle zařízení nebylo reálný točit celou kapelu dohromady. Jenže to nefungovalo. Zaprvé jsme měli všechno od kanálu 13 posunutý o dva a za druhé nám z 8 inputů routovaly jen první 4 do zdvojených 4 inputů v Logicu. To první je daný tím, že MOTU Traveler má před ADAT inputy 2 kanály talk-back returnů, ale nejsou vidět na virtuálním mixu. Zjistil jsem to až přes Audio/MIDI Setup utilitu v Macu. Nikdy jsem to nepotřeboval vědět, protože ADAT jsem poprvé použil až teď. A až do S/PDIF jde všechno pěkně popořadě, od jedničky po dvanáctku. Odhalená “závada” vyžadovala jen od kanálu 14 posunout inputy v Logicu o 2 z konečnýho čísla 20 na 22.
Audient má možnost nastavit taktovací frekvenci ručně, to jsme udělali. Oba systémy běžěly na 44,1kHz a nebyl důvod se domnívat, že tohle nastavení společně s propojením optickým kabelem nezabezpečí dostatečnou komunikaci. Amatéři na výletě. Trvalo další dvě hodiny, než jsme zoufalí koukali na jedinej nepropojenej konektor na Audientu a jeho protějšek na MOTU – word clock.
Usoudili jsme, s inteligencí v té chvíli nám vlastní, že jedinej důvod, proč ADAT preamp propojenej optikou nefunguje tak jak má, je absence propojení word clock koaxiálním kabelem. Ten jedinej jsem neměl ani já, ani Aleš. A ani nikdo jinej na Suchý, protože je doba digitální televize a antény s koaxiálem se nenosí. Tomáš Pejša si naštěstí pohotově vzpomněl, že deset kilometrů daleko bydlí Valášek a tak za půl hodiny propojoval koaxiál Audient a MOTU a stal se zázrak – ze čtyř kanálů v osmi stopách bylo osm funkčních kanálů. Heureka.
Co se ještě nepovedlo? V jedný skladbě šumí AKG C414b XLS, možná byl vypnutej phantom, těžko říct.
Vtipnější bylo, když jsem, z uplně debilního důvodu ušetření CPU kapacity, odpojil i přes opakované varování systému bluetooth. Blbý, když máte myš i trackpad přes bluetooth. Spravil to Adam a restart. Doma to nezkoušejte.
No a finále? Euforie, alkohol, tanec a převrženej iMac obrazovkou dolu na stůl, kde byl hrnek. Tohle taky nezkoušejte. Čeká na servis, vysklenej je komplet.
Co to máš? Jak se to jmenuje?
Z čeho jsme pořizovali zvuky tentokrát? Měli jsme toho víc, než jsme potřebovali. V tomhle typu natáčení bych vystačil s dvěma kytarama a jedním kombem.
Pro mou kytaru jsem střídal čerstvě opravený Fender Custom Vibrolux Reverb-Amp a Fender Blues Junior LE. Obě komba se podařilo po zničující péči jednoho nejmenovaného inženýra opravit panu Vladykovi z Rockwellu. Vibrolux hraje uplně báječně. Občas jsem použil Hiwatt Custom 100, občas Fender Twin 65 Reissue, Ale nějak mi ty malý vzteklý kombíčka vyhovovaly tentokrát víc. Nejvíc v permaneci byl Stratocaster, Telecaster a Gretsch Rally. Dva songy vznikly na cigárkovou kytaru. Rickenbacker zůstal z nejasnýho důvodu ležet ladem. ES-335 ovládnul Adam v jedný skladbě a na Les Paula jsem nahrál jeden hard rockovej riff. Můj Martin OM-42 neopustil během Pašerácký session futrál, ale už jsem na něj něco dotáčel u mě v Praze.
Jednou jsem použil místo kytary pohrabáč, čas od času se Stevie, Adrian nebo Lukáš chopili glockenspielu, to když se zrovna nikdo nechápal šunky Jamon Serrano nebo lahví s Jägermeisterem. Já trávil většinu času v průvanu chodby, ale je potřeba říct, že jsem byl neustále pod special treatmentem ostatních kluků. A švagrový Andulky, která nám nosila bábovky a kafe a s mojí ženou nám udělaly jednu fantastickou snídani.
Adam hrál na Fender Precission bass přes svýho Orange Terror Bass 500 zapojenýho do Ampeg bedny SVT-410HLF. To jsme nesnímali specifickým mikrofonem, jen to, co se dostalo do roomů a do Blumlein páru jako přeslechy. Basu jsme jinak točili po lince přes Chandler TG-2, kde jsem využil saturace předzesilovače, abych ten “Abbey Road” zvuk využil.
Adrian hrál na Telecastera (a jednou velmi kreativně na Stratocastera) přes svůj Fender Deluxe Reverb, na Taylora 110e a na blíže nespecifikovaný Adamovo D od Martina, C.F. Martina mám na mysli.
DSI Prophet 08 přinesl hodně pro nás nezvyklejch zvuků, Stevie se hrabal v presetech ze zadní části číselný řady, otáčel kontrolery a já se v režii tetelil radostí, jak rozbitě to zní, Mooga jsme používali jako analogovou špínu, Korga jako vintage analog pady. Crumar je bohužel už ve stavu, kdy nutně potřebuje generálku, téměř se nedá ovládat a místo solidních synth smyčců už jen tak harmonicky šumí. Dělal tedy tentokrát jen kulisu. Ještě nás čekají dotáčky na Fender piáno. To jsme s sebou neměli.
Lukáš hrál na svou soupravu Ludwig 68 Ringo Starr, ale změnili jsme činely z těch jeho industrial/punk/metal tvrdejch na měkčí Zildjan K a A Custom. Na bass drum 22” dal pískovou Evans Emad blánu, virbl 14″ měl pískovou Remo Vintage, tom 12″ pískovou Remo Ambassador, floor tom 16″ pískovou Evansku. A abychom ten zvuk skutečně pohřbili o čtyřicet let zpátky, místo normálního beateru Luk použil beater plsťovej. Kopák dostal mnohem měkčí, ale o to “větší” zvuk, protože místo rychlé krátké tečky na začátku se “pomalu” rozezněl celej buben. Bicí zněly jazzově, rocknrollově, nikdy ne moderně. Použil taky dárek z poslední doby, windchimes a block. jako ve správný velký kapele.
Řev
Nevěděli jsme, do čeho jdeme. Byli jsme unavený jeden z druhýho, s vyčerpanym prostorem okousanym Adrianovou sólovkou a mojí Mazdou, který jakoby zúžily manévrovací prostor pro The Prostitutes, protože stylově ukázaly, kde jsou limity společný kapely. Přijeli jsme do zimy a 4 hodiny jen uklízeli a vytírali. Dalších šest hodin zapojovali a řešili problémy. Pak jsme čtyři dny pracovali bez konceptu, bez demáčů, bez napsanejch poznámek. Chodili jsme do hospody na hokej a na pivo a v 11 se vraceli k nahrávání. Nahrávali jsme co nám přišlo na mysl, ze všeho vznikla nějaká skladba, všechno asi bude na desce. County, rocknroll, industrial, kraut rock. Další výlet do hrobů. Ale taky praskající dříví v krbu, šustění, praskání, vrzání, mumlání, nebo třeba neartikulovanej řev z režie v chodbě. Řev z pocitu, že si děláme co chceme. Do světa to pustíme snad hned z kraje podzimu.
The Last Old Mod***MDP74 v. 3.0 
You said: