Vítek Horký mě poprosil o recenzi kytary Cort Yorktown, kterou jsem si u něj tento měsíc koupil. Tady je:
Může vůbec někdo vyrobit lubovku pod deset tisíc, která má co říct k tématu a zaslouží si pozornost? Respektive, ještě jinak, může Cort, americká značka vyrábějící v Indonézii, vyrobit kytaru, kterou byste si koupili za peníze a dokonce byste si ji vzali před lidma na pódium? Omlouvám se za tak položenou otázku, ale ještě nedávno jsem si ji vážně kladl.
Za posledních pár let jsem zkusil hodně Cort kytar, protože když přijdete za Vítkem na Jungmaňák, vyhnout se tomu nelze. Zatímco jdete obdivovat nebo kupovat kytary z custom shopu Fender, nebo se necháváte unést dokonalým zvukem krabiček Zvex, Vítek na vás spolehlivě vyrukuje s “neuvěřitelnou kytarou, která hraje jedna báseň za peníze, který nestojej za řeč”. Nelze upřít, že například některé kopie PRS od Corta hrály skvěle. Ale slovní spojení PRS, Cort a kopie je to poslední, co “classic rocker” potřebuje mít na pódiu, když vám jde o super zvuk stejně tak hodně, jako o image. A mě jde navíc ještě trošičku víc o tu image.
Až donedávna se mi Cort produktová řada jevila neinspirativní a okopírovaná, čerpající navíc z oblasti hard & heavy. Tedy pro kluky, co chtěj hrát “taky jako Satriani”. Jenže já už nejsem kluk a jako Satriani hrát nechci (a nebudu, ani kdybych chtěl). Moje idoly slovo technika neznají, takže jsem se jí taky nezabýval. V souboji s Fenderem, Gibsonem, Rickenbackerem a Gretschem neměl tedy alespoň mně Cort co nabídnout.
Kytara, která mě skutečně zaujala byla až Cort Source – vlastně kopie Gibsona ES-335, která za tu neuvěřitelnou cenu hraje opravdu skvěle. Ale já už měl originál, takže nic….
První Cort, kterého jsem koupil, byl nějakej “cortocaster”, stál 2500 korun a já ho koupil jen proto, abych si z něj mohl udělat lampičku na zeď. Jako zdroj mihotavého světla je dodnes neporazitelný, jako zdroj zvuku jsem ho raději netestoval.
Mou druhou kytarou od téhle americko-indonézské značky se před třemi týdny stal Cort Yorktown s Bigsby a oranžovým lakem.
Svět se změnil. Nic už nebude jako dřív.
Je krásná. Není to Gretsch, jak se trochu tváří stylingem, ani Gibson L-5, kterému se nejvíc podobá konstrukčně, ale je to jedno, protože je to kytara s klasickým designem a stačí pár tónů a je jasné, že tohle není “cortogretsch”, kytara z pouti, co je jí nejlíp na zdi nad krbem.
Od pohledu je tu všechno přesně tak, jak má být ve filmu z padesátých let. L-design, mechanika ve zlatě, ozdobné lemy, vykládání v perleti a Bigsby. Jen to Bigsby stojí pět tisíc, když si ho objednáte zvlášť. Takže takhle k němu dostanete za pár tisíc navíc skvělou kytaru.
Při hře bez zapojení se už projevují její téměř nadpřirozené akustické vlastnosti. Hraje! A hraje relativně nahlas, zcela vyváženě ale především subjekivně krásně. Není to uplně na táborák, ale při brnkání doma vám poskytne dostatečný akustický výkon.
Po zapojení do zesilovače budete ohromeni. Zkoušel jsem na trojkombonaci VOX Pathfinder 10 (doma, čístý i zkreslený), Fender Twin Deluxe (malý klub, akustický koncert) a Hiwatt Custom 100 (větší klub s volume doprava). Už doma s minivoxem jsem se téměř tetelil blahem nad čistým zvukem, při fuzzu jsem si připadal jako rebel, a když jsem zapojil delay s krátkým echem, šel jsem si vyčesat kohouta a přeleštit koně, dal jsem sbohem rodný hroudě a odjel do Memphisu.
Čistý zvuk je samozřejmě u tohoto typu kytar to nejdůležitější a Yorktown hraje jako kytara z uplně jiné cenové kategorie. Inspiruje i omezence jáko jsem já k hraní v oktávách a bez trsátka. Oba snímače mají nádherný zvuk, krkový neni zahuhlaný, kobylkový neni usyčený, dohromady vytvářejí ideální akustický sound. V porovnání s mým Gibsonem ES-335 z Custom Shopu je Cort v čistém zvuku silným rivalem. Vlastně ho třeba v “akustičnosti” tónu totálně poráží. Je skoro jedno, jaký použijete aparát, ale Fender Twin Deluxe je můj nejoblíbenější s touhle kytarou.
Když omylem sešlápnete na koncertě s Hiwattem overdrive, Yorktown dostane epileptický záchvat. Rozhouká se a rozvibruje tak, že budete mít co dělat ho udržet na řemenu a budete se bát, že se rozskočí. To ovšem není žádná novinka u jakékoliv lubové kytary, takže to se musí spíš přičíst jako mínus mně. I když kytarista Kevin Walker z Killing Joke to se svym Gibsonem ES-295 nějak umí. Ve všech pro tuhle kytaru normálních situacích jsem byl ale jednoduše nadšen – hraje přesně tak, jak byste si od tohoto typu kytary přáli.
Velkou předností je krk, který je prostě parádní a je také řemesně zpracován na nejvyšší úrovni z celé kytary. To mě přivádí myšlenkou k těm dvěma vyhlodaným dírám ve tvaru klíče “f” na vrchní desce těla. Ty jsou totiž důkazem toho, že to asi opravdu dělají ručně. Zřejmě tříleté děti.
Kosmetické prvky jako je vykládání a lem jsou ale bezchybné a vskutku impozantní. Impozantní je i to, že kytara, kterou jsem koupil, neodpovídá kytaře, kterou má být. Zatímco oficiálně má Yorktown na všech fotografiích při této konfiguraci stříbrnou mechaniku, já mám zlatou. Na obrázku je přepínač snímačů nahoře, já ho mám dole (což je naštěstí lepší). Podložení přepínače černým plastem, resp. kvalita toho plastu, je jediný faux pas týhle kytary, ale už jsem si zvykl. Mám taky jiné vykládání a místo vintage tuners s bakelitovými úchyty ala Gibson mám kytaru s kovovou zlatou ladící mechanikou. Zřejmě Cort Custom Shop.
Samolepky držící kabely uvnitř těla se hned odlepily, ale zase jsem je přilepil a už drží. Něco trochu rachtá někde pod pickguardem, ale je to skoro neslyšitelné a trochu vrže Bigsby, což se zřejmě dá odstranit kapkou oleje. Úlet je, že kytara se po přivyknutí teplotě místa, kde se hraje, téměř vůbec nerozlaďuje, a to ani při inteligentním použití vibrata (Tady Satrianové bacha! Nemá to zámky!)
Shrnuto a podtrženo: Jen snob jako já by si Cort Yorktown nekoupil, když touží po lubové elektrické kytaře. Ale i mě okamžitě zlomila. Je nádherná, krásně hraje a za ty peníze si jen těžko můžete koupit něco lepšího. Nejen v hudebních nástrojích.
Doporučená hudba: Elvis Presley, Wes Montgomery, Chet Atkins, Gene Vincent, George Benson
The Last Old Mod***MDP74 v. 3.0 
You said: